Listopad 2005

Volební a stranické systémy ČR v mezinárodním srovnání - Novák - Lebeda

29. listopadu 2005 v 15:02 | Jakub Hodboď
Kniha Volební a stranické systémy ČR v mezinárodním srovnání je vlastně sborník, jehož editory byli místní pedagogové prof. Novák a PhDr. Lebeda. Kromě nich do sborníku přispělo ještě dalších jedenáct autorů. Tato kompilace vznikala v rámci grantového programu: Volební reformy a stranické systémy ČR a měla podat ucelený a jasný návrh na reformu volebního systému v ČR. Legislativní období let 1998 - 2002 (vláda ODS a ČSSD), se zdálo jako příhodné k volební reformě. Výsledek však nakonec nebyl akceptován Ústavním soudem. A z názvu sborníku musel zmizet pojem reforma.

ISLÁM A ZÁPAD, HISTORICKÁ PAMĔŤ A SOUČASNÁ KRIZE - LUBOŠ KROPÁČEK 2. část

29. listopadu 2005 v 15:01 | Hana Hurdová
3.SEBEVRAŽEDNÉ ÚTOKY Luboš Kropáček se domnívá, že sebevražedné zabíjení k islámu náboženskoprávně a historicky nepatří a v dějinách muslimského světa se stává aktuálním teprve v naší době: ,,Tento druh atentátů má v islámské tradici rozhodně jen velmi chatrné kořínky. Patři k plevelu, nikoli k setbě a sklizni z víry. Jde o prvek nový, cizí, vysvětlitelný jen silnou hořkostí cizí nadvlády, vykořenění a beznaděje. Korán sebevraždu odmítá, říká: ,,nepřivozujte si smrt!...nevrhejte se do zkázy vlastníma rukama!"

ISLÁM A ZÁPAD, HISTORICKÁ PAMĔŤ A SOUČASNÁ KRIZE - LUBOŠ KROPÁČEK 1. část

29. listopadu 2005 v 14:59 | Hana Hurdová
Prof. PhDr. Luboš Kropáček, Csc. (63) , orientalista a afrikanista, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1968 se účastnil studentské expedice 13 africkými zeměmi do Schweitzerovy nemocnice v Lambaréné. Za normalizace byl donucen odejít z fakulty, živil se překlady a tlumočením. Publikoval v zahraničí (o arabizaci Súdánu , otevřených otázkách vzniku islámu, arabských pramenech k dějinám Franku aj.) i doma. Čeští čtenáři znají z jeho starších publikací zvláště slovníky arabštiny a svahilštiny, z novější doby pak početné práce o islámu. V nakladatelství Vyšehrad vydal Duchovní cesty islámu (1992, 2.vyd.1998), Islámsky fundamentalismus (1996) a Blízký východ na přelomu tisíciletí (1999).
Publikace, rozdělená do celkem VI. kapitol, podává autorovy názory na vzájemné vztahy mezi světem islámu a světem západním, podložené dlouholetým studiem i osobní zkušeností s arabským světem.

Max Weber - Věda jako povolání

28. listopadu 2005 v 12:11 | Lenka Granátová
Jedná se o přednášku z roku 1915, která řeší, jak se utváří postavení absolventa, jenž je odhodlán zasvětit svůj profesionální život vědě, jaké obtíže ho čekají a má-li vlastně věda jako povolání odůvodnění a smysl. Weber popisuje, jak probíhá cesta mladého muže k profesuře. Pro názornost srovnává situaci v domácím Německu a v Americe.

Max Weber - Mocenská autorita a legitimita

21. listopadu 2005 v 13:08 | Daniel Bagge
Narozen v dubnu 1864 jako nejstarší ze sedmi dětí
Od mládí náruživý čtenář (Homér, Cicero, Kant, Schopenhauer)
Habilitoval v Berlíně
Spisem Národní stát a politika ekonomiky se proslavil a přišel do Heidelbergu - zde napsal Protestantskou etiku (1905) a Max Weber k metodologii sociologie
Zemřel na zápal plic v červnu 1920
Kniha Autorita, etika a společnost, vydaná Mladou frontou v rámci edice Souvislosti, je souborem textů Maxe Webera, jednoho z nejvýznamějších sociologických myslitelů.
Autorita, etika a společnost sestává z několika nezávislých, samostatných částí. Tyto texty jsou mnohdy kráceny, jedná se vlastně o kondenzované mléko Weberových myšlenek - čtenář musí jen doufat, že PhDr. Jan Škoda skutečně vybral to nejpodstatnější.

Nicolló Machiavelli - Vladař

21. listopadu 2005 v 13:05 | Lenka Pavelková
Niccolo Machiavelli (1469-1527)

Niccolo Machiavelli prožil téměř celý svůj život ve Florencii - během jeho života se u moci vystřídalo několik vlád a to se také výrazně promítlo do jeho díla. Prvně se Machiavelli angažoval ve vládě republiky v letech 1494-1511, kde působil jako sekretář a měl na starosti zahraniční záležitosti republiky. Během výkonu této funkce hodně cestoval a také se mu podařilo pro Florencii vytvořit dobré vojsko. Po pádu republiky se k moce vrátili Medicejové (konkrétně Lorenzo Medicejský) a Niccolo Machiavelli byl vězněn a mučen (byl podezřelý ze spiknutí proti rodu Medici). Díky šťastným okolnostem (oslavy jmenování papeže Lva X, který pocházel z rodu Medicejů) byl propuštěn, ale možnost politického uplatnění byla nulová. Machiavelli se proto rozhodl politice se věnovat alespoň coby teoretik a pozorovatel.

Seznam studentů vč. emailů2

18. listopadu 2005 v 12:58 | Martin Petrtýl
Zde uvádím pro interní účely seznam e-mailů Vás všech a kontakty na mne (Petrtýl) a kolegu Jüptnera. Ještě jej zaktualizuji o některé chybičky v mailech/jménech a 1 kolegu, co se seminářů nemohl dosud moc účastnit.

Sylabus k Semináři k politologii I (ZS), resp. k Semináři k politologii II (LS)

18. listopadu 2005 v 12:52 | Martin Petrtýl
Sylabus k Semináři k politologii I (ZS), resp. k Semináři k politologii II (LS)
Garant: Mgr. Tomáš Lebeda
Za 1. skupinu: Mgr. Martin Petrtýl, Mgr. Jan Jüptner
Kód: PB 213 resp. PB 214
Rozsah: 0/2 resp. 0/2
Forma ukončení/absolvování: zápočet resp. zápočet
Kredity: 2 resp. 2

John Locke- Esej o lidském rozumu2

18. listopadu 2005 v 12:48 | Dominika Andrášková
John Locke, anglický myslitel 17. století, je považován za jednoho ze zakladatelů teorie empirismu. Nechal se ovlivnit Descartovým výrokem "Cogito, ergo sum" (myslím, tedy jsem), ale narozdíl od svých předchůdců se stavěl proti předpokladu vrozených idejí či morálních zásad. Tedy, dle jeho slov, "Nic není v rozumu, co by předtím nebylo ve smyslech". Užívá termínu "tabula rasa", kdy základem veškerého poznání je autentická zkušenost.

John Locke – Druhé pojednání o vládě2

18. listopadu 2005 v 12:46 | Alžběta Chmelařová
John Locke - Druhé pojednání o vládě
John Locke : narozen r.1632 v puritánské rodině - opozičně naladěna vůči králi ( otec právník a aktivní bojovník v parlamentu ), absolvoval Westministerskou klášterní školu, Oxfordskou univerzitu, poté se stal lékařem a přírodovědcem - politické a ekonomické názory ovlivněny lordem Ashleyem (pozdějším lordem-kancléřem,protivník režimu) , roku 1668 se stává členem vědecké Královské společnosti v Londýně, v 70.letech zastává významné posty ve státní správě, počátkem 80.let emigruje do Nizozemí, ale po pádu krále Jakuba II. v r.1689 se vrací do Anglie, kde mu Vilém Oranžský nabídl důležité politické fce a Locke se tak stává hlavním ideologem Slavné revoluce. Zemřel v roce 1704.