ISLÁM A ZÁPAD, HISTORICKÁ PAMĔŤ A SOUČASNÁ KRIZE - LUBOŠ KROPÁČEK 1. část

29. listopadu 2005 v 14:59 | Hana Hurdová
Prof. PhDr. Luboš Kropáček, Csc. (63) , orientalista a afrikanista, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1968 se účastnil studentské expedice 13 africkými zeměmi do Schweitzerovy nemocnice v Lambaréné. Za normalizace byl donucen odejít z fakulty, živil se překlady a tlumočením. Publikoval v zahraničí (o arabizaci Súdánu , otevřených otázkách vzniku islámu, arabských pramenech k dějinám Franku aj.) i doma. Čeští čtenáři znají z jeho starších publikací zvláště slovníky arabštiny a svahilštiny, z novější doby pak početné práce o islámu. V nakladatelství Vyšehrad vydal Duchovní cesty islámu (1992, 2.vyd.1998), Islámsky fundamentalismus (1996) a Blízký východ na přelomu tisíciletí (1999).
Publikace, rozdělená do celkem VI. kapitol, podává autorovy názory na vzájemné vztahy mezi světem islámu a světem západním, podložené dlouholetým studiem i osobní zkušeností s arabským světem.

I. ROZDĚLENÁ DĚJINNÁ PAMĚŤ Téměř polovina práce je věnována rozborům historické paměti, ty jsou uchovány v západní i muslimské společnosti v rozdílných podobách. Dějinná paměť sama o sobě jistě nepodává vysvětlení dnešní krize, ale poskytuje hojnost, podle autora, významných odkazů a symbolů. Tato kapitola je rozdělena do osmi menších podkapitol, mapujících historický vývoj muslimského světa od raného islámu až po kolonialismus.
1.VZNIK ISLÁMU Islám vznikl na počátku 7. století v Arábii,konkrétně zjevením Boží vůle, kterou Bůh (Alláh) seslal lidem prostřednictvím anděla Džibrila (Gabriela) Muhammadovi. Ten byl zvolen za pečetě proroků. Autentické slovo Boží, které se tak dostalo lidem, představuje Korán. Zde je důležité upozornit na určité paralely s křesťanstvím, resp. židovstvím. V islámu lze rozpoznat soubory totožné nebo velmi blízké Bibli. I sám Muhammad byl dlouho pokládán prostě za dalšího proroka biblické linie, který když se se židovstvím rozešel, organizoval obec nové víry, islámu. Objevují se též názory, nově vykládající, jakým způsobem islám navazoval na starší židovské a křesťanské vzory. Ty jsou však pro muslimy naprosto nepřijatelné.
2.ROZŠÍŘENÍ ISLÁMU V této podkapitole autor popisuje úspěšná vojenská tažení, rozšiřující islám, dobyti Palestiny, Sýrie, Egyptu až k obsazení téměř celého Maghribu. Byly překročeny Pyreneje a muslimové tak pronikli až do střední Francie. Zde došlo roku 732 k porážce, a to franckým vojskem. Pro muslimy jde o období slávy, u Evropanů naopak vyvolává hořké pocity. Pochopitelně, vždyť muslimové obsadili Svatou zem, místa spjatá se svatou památkou Krista. Prof. Kropáček se zabývá také příčinami rychlého úspěchu dobyvatelských tažení, vysvětluje je, mimo jiné, spory mezi křesťany samotnými. Hrozba fanatismu a krutosti arabských bojovníků vyvolala také potřebu nového centra a přispěla ke vzniku francké říše. Závěr této podkapitoly tvoří připomínka, že islám se šířil rovněž do jižní a střední Asie a subsaharské Afriky, a to nikoli násilím, ale obchodem a kulturní prestiží!
3.KŘÍŽOVÉ VÁLKY Křížové výpravy představovaly ve své době velké spojení sil západního křesťanstva, přispěly k růstu vědomí evropské identity, ale i k negativnímu vymezení vůči sousednímu světu. Přesto podnítily rozvoj obchodní výměny a přenos nejen kulturních hodnot. Muslimská společenství se křesťanům dlouho nedokázala postavit, dostatečná vojenská síla se zformovala až zhruba po půl století. Jako slavný vítěz nad křižáky proslul hlavně vojevůdce Saladin. Z historického hlediska byly tyto války považovány za počátek evropské koloniální expanze. Dnes je výraz křižáci součástí protizápadní rétoriky, zejména extremisté hlásají, že křižácké války neskončily, ale jen přijaly nové formy.
4.TVRDÉ ODSUDKY A HANOBENÍ Tématem této podkapitoly jsou dějiny převážně mylných idejí, které si křesťanské národy po staletí tvořily o islámu. Slabinou byla nedostatečná znalost Koránu a muslimských reálií. Zde se zrodily negativní předsudky, nepřátelské stereotypy, které defacto předcházejí dnešní islamofobii. Luboš Kropáček uvádí příklady útoků, především na vlastní osobu Muhammadovu. Moderní poznání a křesťanská církev se od minulých svárů a hanobení distancovalo, výklady podloženými studiem odpovídající historické pravdě.
5.TRANSLATIO STUDIORUM A ANDALUSIE Důležitou stránkou vzájemných vztahu mezi křesťanskou Evropou a jejím muslimským sousedstvím byla vždy výměna vědeckých, technických a kulturních poznatků. Hutingtonův model (Střet civilizaci) o ní zcela mlčí, a podle prof. Kropáčka tak závažně chybuje. Ve středověku z této výměny více těžila méně rozvinutá Evropa, když Orient propadl pasivitě, směr se obrátil. Mezi dovednosti předávané do Evropy, na které se autor soustředí, patřily např. způsoby diplomacie a obchodu, organizace vzdělávacích zařízeni, nemocnic, literární podněty, poznatky matematiky, astrologie atd.
6.TURECKÉ VÁLKY A ÚTLAK Z muslimské strany se od 14.stol. stala největší vojenskou silou Osmanská říše, jejíž rozmach se nepochybně nejhlouběji zapsal do historie balkánských národů. Stát sice neusiloval o islamizaci svých balkánských poddaných, přesto jich poměrně mnoho k islámu a jeho kultuře přilnulo. Po expanzi Balkánu, byl během druhé vlny výbojů dobyt Cařihrad, a tím zlikvidovány zbytky Byzantské říše. Turečtí bojovníci také ovládli velkou část Uher a stali se hlavní vojenskou hrozbou habsburské monarchie. Ke konečné porážce Turků dochází r. 1683 u Vídně. Balkánské národy si ze staletí osmanské nadvlády odnesly šrámy a antipatie. Zaostaly v hospodářském a kulturním rozvoji za střední a západní Evropou.
7.19.STOLETI V tomto století vztahy mezi Evropou a muslimským světem vstoupily do nové, moderní fáze, ráz zde udávala již jasná převaha Západu. Autor v této souvislosti zmiňuje modernizaci v Egyptě, vyvolanou vpádem napoleonských vojsk. Země tak byla vyproštěna z izolace. V této době také dochází k dalším liberalizačním krokům, sbližujících s Evropou, např. významné posuny v právní sféře - Ediktem z Gűlhane byla poprvé v muslimském státě vyhlášena rovnost všech poddaných, tedy i nemuslimů. Další reformní dekret vyhlásil vůli hledat prospěch z evropských věd, umění a kapitálu. Během 19.století se i na straně křesťanů projevoval zvýšený zájem o islám, související se zintenzivněním kontaktů a rozvojem vědních oborů. Orientalistika, religionistika, kulturní historie umožnily bezprostřední a pravdivé poznání způsobu života muslimů.
8.KOLONIALISMUS Koloniální nadvláda poznamenala muslimské společnosti trvalými důsledky. Koloniální úřady výrazně reformovaly právní systémy a instituce. Zásahy do šarí´atských norem daly příklad modernizaci práva. Nastaly také změny ve školství. To byly pozitivní prvky. Ale kolonialismus chápou muslimské společnosti spíše jako pokoření, hrubou agresi. Z pocitů poraněné důstojnosti vyvěrá i ona zahořklost vůči Západu, pravděpodobně také příčina nechuti vůči demokracii. Radikálové přidávají další stížnosti na rozbití tradičního řádu života, včetně rodiny a na destruktivní prosazování západních idejí. Luboš Kropáček tvrdí: " Současná krize není politický střet s nábožensko-civilizačním protivníkem, nýbrž konfrontace s patologickým výhonkem nezvládnutých důsledků evropské kolonizace a následné dekolonizace."
II.ISLÁM ROZLEPTÁVANÝ POLITIKOU Autor v úvodu této kapitoly upozorňuje na mnohoznačnost pojmu islám. Jedná se nepochybně o velké světové náboženství, ale islám jako takový zahrnuje též právní a mravní normy, které vyznačují, jakou životní cestou se ubírat. Mluví se i o spektru islámských identit (maghribská, turecká, balkánská apod.) V dnešním islámu se liší i způsoby, jak jej vnímají jednotliví věřící. Islám znamená "podrobení se vůli Boží", je to soubor hodnot, které dávají muslimům životní jistotu v rychle se měnícím světě a příslib do budoucnosti. Existuje pět základních sloupů zbožnosti - vyznání viry, modlitba, půst, almužna a pouť do Mekky. Naprosto jednotně uznávaným základem je ale Korán, o jehož autenticitě nikdo nepochybuje, problémem zůstává jeho interpretace, kterých se nabízí více.
1.NEJISTOTY POLITICKÉHO ISLÁMU V nepřehledném mediálním diskurzu o znepokojivém sektoru muslimského světa narážíme na různé nevyjasněné termíny. Autor se je z tohoto důvodu rozhodl utřídit do třístupňového schématu: a.) fundamentalismus - filosoficky, netolerantní postoj, držení se výlučné pravdy b.) politický islám neboli islamismus - organizované úsilí o mocenské prosazení islámského řádu, islamizace shora a je-li za tímto účelem používáno násilí, jedná se o za c.) extremismus, případně přímo terorismus. Postavení islámských stran v jednotlivých zemích je různé. Někde byla islámská opozice potlačena silou (Sýrie, Tunisko) a zbavena účasti na moci i přes volební úspěch (Alžírsko, Turecko) nebo prostě není dovoleno ustavovat politické strany na náboženském základě (celá severní Afrika), jinde se tyto strany začlenily do politické plurality a účastní se voleb (Jordánsko, Libanon, Pákistán a jiné). Je upozorněno také na radikální, nadnárodní sítě (al-Qá´ida).
2.DISKUSE O DEMOKRACII A SEKULARIZACI V roce 2000 byl v arabských zemích testován stav demokracie, bodovány svobodné volby, svoboda politických stran, hlasovací práva, náboženství, stav lidských práv atd. Nejlepší výsledek dosáhlo Maroko, dále Libanon, Jordánsko, nejhorší Saúdská Arábie, Irák a Súdán. Vyznávači některých tradičních argumentů říkají: ,,Suverenita patří Bohu, a nikoli lidem, takže islám nedává prostor demokracii". Přesto tvrzení, že muslimové si demokracii nepřejí, zachycuje podle autora jen menší část muslimského světa. Jelikož Korán nabízí rozmanité interpretace, islám sám o sobě nemusí být s lidskými právy a demokracií neslučitelný. Jako důvod údajného nezájmu o demokracii v ropných monarchiích se také uváděla skutečnost, že obyvatelstvo, nevystaveno daňovému břemenu, nemá vlastně důvod, domáhat se podílu na řízení věcí veřejných. Příjmy z ropy se však tenčí a tato chabá argumentace upadá. Západní i domácí kritikové islámu často požadují, aby se muslimské společnosti sekularizovaly a zcela odložily šarí´u. (Obojí provedlo zatím jen Turecko). Klasický islám kategorie duchovní/světský ani pojem "sekulární" vůbec nezná, ten bývá vnímán jako import z Evropy, odrážející evropskou, nikoli muslimskou potřebu. Je podstatné, že je naštěstí slyšet i hlasy, volající: Demokracie a dialog znamenají pro islám výzvu i šanci!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 oco oco | 8. ledna 2015 v 15:33 | Reagovat

výborne. každá netolerancia pramení z neznalosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama