ISLÁM A ZÁPAD, HISTORICKÁ PAMĔŤ A SOUČASNÁ KRIZE - LUBOŠ KROPÁČEK 2. část

29. listopadu 2005 v 15:01 | Hana Hurdová
3.SEBEVRAŽEDNÉ ÚTOKY Luboš Kropáček se domnívá, že sebevražedné zabíjení k islámu náboženskoprávně a historicky nepatří a v dějinách muslimského světa se stává aktuálním teprve v naší době: ,,Tento druh atentátů má v islámské tradici rozhodně jen velmi chatrné kořínky. Patři k plevelu, nikoli k setbě a sklizni z víry. Jde o prvek nový, cizí, vysvětlitelný jen silnou hořkostí cizí nadvlády, vykořenění a beznaděje. Korán sebevraždu odmítá, říká: ,,nepřivozujte si smrt!...nevrhejte se do zkázy vlastníma rukama!"

Na druhé straně islámské obecně kulturní povědomí chová ve velké úctě bojovníky padlé za víru nebo jiný ušlechtilý cíl. Korán slibuje těm, kdo padli ,,na stezce Boží" posmrtnou odměnu, a to okamžitou (šahíd). Pro takové bojovníky vznikl v muslimském prostředí termín fidá´í, tedy oběť, bojovník za národní věc. V početných diskusích ve světě se často klade otázka po psychologickém vysvětlení sebevražedného násilí. Studie ukazují, že se nejedná čistě o náboženský nebo nacionální fanatismus, nýbrž sebedestruktivní hrdinství ve prospěch společenství, od něhož ,,hrdina" očekává uznání a úctu. Naše hodnocení prý pak záleží na úhlu pohledu, jsou-li tito lidé na naší straně, nazýváme je mučedníky, jestliže nejsou označujeme je za teroristy. Jiný výklad tvrdí, teroristé z 11.září jsou skuteční sebevrazi, spáchali činy, které islám zakazuje: zabití nevinných lidí i sebe samých. Palestinští atentátníci naopak umírají za svou zem a na její půdě a jako bombu používají jen své vlastní tělo. Bojují za věc práva proti okupantům a ,,spějí vstříc mučednické smrti".
4.ODMÍTNUTÍ TERORISMU Terorismus, nejfrekventovanější pojem současných médií nemá všeobecně přijatou definici. Pojmem ,,islámský terorismus" bývá míněn převážně jen terorismus zdola, tj. násilné akce ozbrojených mimovládních skupin, používající bojovnou rétoriku (cíleně vytrhávané citace z Koránu). Naprostá většina muslimů odmítá označení, které spojuje odpudivou představu terorismu s vysokou hodnotou islámu. ,,Není tedy slušné pranýřovat pro poblouzněnou hrstku všechny muslimy." Klíčovou zůstává interpretace Koránu, kdy a do jaké míry mají věřící snášet cizí útlak a kdy je na místě vést džihád. Masakr z 11.září 2001 muslimský svět přijal převážně s úděsem. Vlády všech muslimských zemí, mimo Irák, jej váženými slovy odsoudily. Islámské duchovenstvo prohlašovalo, že usmrcení tisíců nevinných nemůže nic ospravedlnit. Atentáty vyvolaly dodnes trvající vlnu islamofobie v USA i v Evropě: diskriminaci, obviňování, výhružky a strach. V západních médiích se objevuje teze, že boj proti terorismu má chránit hodnoty západní civilizace. Muslimští intelektuálové proti tomuto klišé namítají: ,,Nikoli, jde o obranu hodnot všech slušných lidí všech náboženských tradic.!" Na otázku - Jaké jsou vlastně příčiny terorismu? - autor odpovídá: ,, Rozhodujícím činitelem není hmotná bída ani nevzdělanost, i když svou váhu mají, ale hlavně politické podmínky a dlouhodobé pocity pošlapané důstojnosti a frustrace. Prevenci terorismu nezajistí režim trvalých represí, ale spíše snaha o reálné partnerství."
5.VŠEDNÍ BĚH ŽIVOTA Zde se autor zabývá zvyky, hodnotami a způsobem života běžného muslima. Po narození otec dítěti pošeptá do ucha azán, tj. vyznání viry, které pak muslim bude v dospělosti vkládat do svých pěti denních modliteb. Jak se správně modlit, se děti učí od rodičů. Základům viry a Koránu ve škole, islámská náboženská výchova patří k důležitým předmětům. Každý muslim má dále dvě každoroční povinnosti, zaplatit almužnu a v měsíci ramadánu - každý den od východu do západu slunce - držet půst. Ten představuje jakési vědomí rovnosti, boháč je povinnen hladovět stejně jako jeho chudí souvěrci. Jednou za život je potřeba vykonat pouť do Mekky, duchovní vrchol osobního života jedince. Důležitým krokem v životě mužů i žen je sňatek a založení rodiny. Početná a soudržná rodina patří k vysoce ceněným životním hodnotám. Univerzálnímu pojetí lidských práv se příčí šarí'atský příkaz, že muslimka se smí provdat pouze za muslima. Dnes jej však muslimská děvčata v Evropě často porušují. Když muslim umře, je povinností obce věřících, zajistit mu důstojný pohřeb, čtyřicet dní po úmrtí rodina uspořádá vzpomínkovou slavnost, spojenou s citací Koránu.
III.MUSLIMOVÉ TVÁŘÍ V TVÁŘ ZÁPADU Obecně lze říci, že rozšířená představa o hluboké zášti muslimů k Západu má jen relativní platnost. Většina muslimů zvažuje klady a zápory západní společnosti, představy, které o ní má. Mísí se zde obdiv s odporem, staré předsudky, osobní zkušenosti. S přísnou kritikou vystupují islámští moralisté. Jsou toho názoru, že nemravné importy ze Západu - vyzývavé oblékání, nezdravý způsob života, rozpad rodin, ale i pornobyznys, drogy, úpadek umění apod. ohrožují muslimskou společnost. Tlak takovéto konzumní kultury je vnímán jako vážná hrozba, euroamerickým společnostem je vytýkán hrubý materialismus. V politické rovině však mají muslimští státníci - až na nepočetné výjimky - zájem na dobrých vztazích s Evropou a Amerikou. Setrvává ale přesvědčení, ze jsou trvale odstrkováni a marginalizováni v mezinárodní politice. Objevují se též výtky, obviňující Ameriku ze sebestřednosti, prosazování vlastních hlavně ekonomických zájmů v arabském světě. Muslimský antiamerikanismus odsuzuje také zjednodušený pohled, resp. protiarabské a protimuslimské stereotypy. Celkově řečeno, muslimové odmítají ,,amerikanizaci", chtějí zůstat sami sebou, uchovat si islámskou identitu a své jistoty. Jejich smýšlení a pocity vůči Západu lze proto nejspíše charakterizovat jako ambivalenci.
IV.ISLAMOFOBIE Luboš Kropáček vysvětluje islamofobii jako široké spektrum projevů vyjadřujících nadřazenost až nenávistný odpor vůči muslimům. Tento výraz je v Evropě a USA rozšířen jako fenomén protimuslimského smýšlení a rétoriky. Islamofobní projevy sahají od politiky, přes diskriminační praktiky až po xenofóbní kriminalitu. Muslimové jsou například démonizováni jako šiřitelé drog, nicméně bez udání, že islám drogy zakazuje a muslimské země jejich šíření velmi přísně trestají. Nejméně se tato fobie zatím projevuje v akademickém a intelektuálním prostředí. Huntingtonovo falešné pojetí ,,islámské civilizace", představované jen jako odvěká hrozba,většina odborníků odmítá. Ve Spojených státech jistě obraz muslimů silně poskvrnily teroristické útoky, v Evropě zase protimuslimské podněty vychází především z početné přítomnosti přistěhovalců z muslimského světa. Islamofobní tendence lze nalézt rovněž v četných literárních dílech, běžné publicistice a hojně v médiích. Média jsou jedním z hlavních zdrojů v západním světě, které šíří negativní obraz muslimů.
V.KŘESŤANSTVÍ A ISLÁM NA CESTÁCH K DIALOGU Pod dialogem mezi islámem a křesťanstvím autor rozumí všechny pozitivní vztahy, směřující k porozumění a obohacení. Dobrým krokem k náboženské spolupráci je nepochybně velký počet křesťansko-islámských setkání v Římě i v Káhiře, které často inicioval papež Jan Pavel II. Pozitivní je rovněž směrnice z roku 2001 Charta Oecumenica, na jejímž základě se evropské církve zavázaly, přistupovat k muslimům s úctou a zintenzivnit společná setkávání a dialog. Můžeme také uvést bezpočet příkladů života v upřímném sousedství místních křesťanů s muslimy v různých evropských městech. Přesto zde překážky dialogu jsou, kromě nedostatečné vzájemné znalosti a pochopení druhého, kulturní rozdíly, břemena minulosti, podezíravost apod. Vážným nebezpečím zůstávají také cílené akce proti věřícím na obou stranách, podle autora hlavně proti menšinám křesťanů v muslimských zemích. Je jim bráněno vykonávat duchovní činnost, šířit Bibli atd. Vinu nesou extrémisté útočící na jednotlivce, kostely a celé komunity (např. v Súdánu) Luboš Kropáček bilance shrnuje následovně: ,, Dnešní islámsko-křesťanský dialog si vyžaduje velkou odvahu, i trpělivost, nejde tu o planý idealismus, ale o realistickou cestu, jak zabránit nepřátelskému vyhrocovaní mezi oběma náboženstvími. Dialog pomáhá vypěstovat schopnost porozumět druhému."
VI.NE STŘET, ALE PARTNERSTVÍ CIVILIZACÍ V poslední kapitole autor shrnuje hlavni myšlenky své práce. Především se opět důrazně brání Huntingtonově vizi konfrontace mezi západní a muslimskou civilizací (viz Střet civilizací). Ať už globální hrozby dneška představuje nedostatek lásky, nebo spíše nedostatek spravedlnosti, nebo mravní selhávaní lidí, za současné krize by se Západ neměl snažit muslimy pokořit, ale přijmout je za partnery ve společném pluralitním světě. Za zmínku rozhodně stojí manifest, vytvořen z podnětu generálního tajemníka OSN Kofiho Annana, který vypracovala dvacítka významných osobností vědy a politického a intelektuálního života. Manifest zdůrazňuje potřebu nového pohledu na mezilidské vztahy. Nabádá k dialogu, vzájemnému poznávaní, mentálním i mravním krokům vpřed. Autor se s manifestem pochopitelně ztotožňuje, odmítá střet civilizací, dává přednost soutěživému partnerství! Závěrečnou tezí knihy je naléhavá výzva: ,, Posuzujme muslimy podle jejich skutečného života, ideálů, snah a činů, bez paušálního nálepkování podle odsouzeníhodných krajností! Vždyť totéž platí také v našem vlastním prostředí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hana Hana | E-mail | 21. února 2008 v 21:50 | Reagovat

Kropáček-sebevražda

2 bobkinz bobkinz | 9. května 2008 v 11:26 | Reagovat

fgh hd hjhjbb hg zf zu fsý   hfs hf iuwe  uawiiiiii ij hsjfhwufh ufgh iuug oi erurhvrg ruuda ufu uhuhguhfdjbv ierbg uu g rgurnhh hus reuhgjuhvb huie ero     á áre uer  i      tuhhhg euhumus

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama