Nicolló Machiavelli - Vladař

21. listopadu 2005 v 13:05 | Lenka Pavelková
Niccolo Machiavelli (1469-1527)

Niccolo Machiavelli prožil téměř celý svůj život ve Florencii - během jeho života se u moci vystřídalo několik vlád a to se také výrazně promítlo do jeho díla. Prvně se Machiavelli angažoval ve vládě republiky v letech 1494-1511, kde působil jako sekretář a měl na starosti zahraniční záležitosti republiky. Během výkonu této funkce hodně cestoval a také se mu podařilo pro Florencii vytvořit dobré vojsko. Po pádu republiky se k moce vrátili Medicejové (konkrétně Lorenzo Medicejský) a Niccolo Machiavelli byl vězněn a mučen (byl podezřelý ze spiknutí proti rodu Medici). Díky šťastným okolnostem (oslavy jmenování papeže Lva X, který pocházel z rodu Medicejů) byl propuštěn, ale možnost politického uplatnění byla nulová. Machiavelli se proto rozhodl politice se věnovat alespoň coby teoretik a pozorovatel.

A v roce 1513 napsal své nejslavnější dílo Vladař (Il Principe). Později psal i další díla a to ve všech literárních žánrech. Ale nejvíce se samozřejmě věnoval politické tématice (Úvahy o umění válečném, Rozpravy o deseti knihách Tita Livia). Pak nastala pro Machiavelliho situace poněkud příznivější - moci se ujal Giulio Medicejský (později papež Kliment VII), který byl Machiavellimu vcelku nakloněn a jmenoval ho oficiálním historikem Florencie (z tohoto titulu Machiavelli napsal Florentské letopisy). Ale dobře se rozjíždějící Machiavelliho kariéru překazil další florentský převrat v roce 1527, kdy byli Medicejové opět vyhnáni. Pro svoji spolupráci s Mediceji se Machiavelli ocitl zpět v nemilosti, kde ovšem nepobyl dlouho - krátce po převratu totiž zemřel.
Vladař (Il Principe, 1513)
Nejslavnější Machiavelliho dílo věnované Lorenzu Medicejskému mělo pravděpodobně pomoci svému autorovi k panovníkově přízni - to sice nesplnilo, ale přesto se zapsalo do dějin a myšlenky v něm obsažené daly základ budoucí politické vědě.
Celkově lze Vladaře charakterizovat jako dílo psané velmi jednoduše a srozumitelně, stručně a zároveň velmi obsažně. Machiavelli dokázal velmi jasně formulovat své myšlenky a názory týkající se ideálního vladaře, respektive knížete (jak by se měl italský název správně přeložit) - což samozřejmě vypovídá o době, kdy a pro koho Machiavelli Vladaře psal.
Přestože dílo nepochybně odráží dobu a účel (tedy snahu zavděčit se), obsahuje velmi pravdivý a realistický pohled na politiku a mezinárodní vztahy. Machiavelliho názory bývají často prezentovány omezené na pouhé "účel světí prostředky," ale v kontextu knihy toto heslo pochopíme poněkud jinak, než jak je běžně interpretováno. Příkladem může být Machiavelliho přístup k panovníkovi a dodržování slibů. Machiavelli píše, že samozřejmě v ideálním světě by měl každý panovník dodržovat své slovo, ale jelikož se tak běžně neděje, měl by chytrý panovník vědět a rozpoznat, kdy je pro něho a jeho stát výhodnější od daného slibu upustit. Machiavelli navíc zdůrazňuje coby kritérium dobré vlády užitek nejen pro panovníka, ale samozřejmě pro celý jeho stát - v některých místech navíc uvádí, za jakých situací lid oprávněně špatného panovníka svrhne; v žádném případě nepodporuje jednoznačnou autoritu vladaře, jak se občas uvádí.
Celé Machiavelliho dílo, Vladaře nevyjímaje, je charakteristické také tím, že všechny myšlenky jsou dokládány na příkladech z minulosti i Machiavelliho současnosti.
Ve Vladařovi se Machiavelli zabývá způsobem vládnutí v knížectví, což samozřejmě odráží také to, že se zrovna snažil zalíbit Lorenzovi Medicejskému (pozn. republikou se zabývá v jiných svých dílech). Machiavelli rozlišuje dva základní druhy knížectví, tj. dědičné a nově nabyté. Dědičné knížectví odbývá tím, že je velmi jednoduché v něm vládnout, protože v lidu je zakořeněna úcta ke knížeti a jeho rodu. Více se zabývá knížectvím novým/nově nabytým. Jeho vládce má totiž těžší úlohu v tom, že musí čelit naději lidu na polepšení si (to se těžko naplňuje) a navíc v rámci reorganizace moci někomu vždy ublíží - je tedy velmi těžké se všem zavděčit a vládu udržet.
Dále se Machiavelli zabývá možnostmi získání trůnu, rozlišuje čtyři základní způsoby:
a. Štěstí - to sice znamená, že nový vládce se dostal k moci velmi snadno, ale o to těžší bude pro něj moc udržet. Jednak není uvyklý řešit obtížné situace a navíc má minimální důvěru lidu.
b. Zásluhy - získat trůn za zásluhy je podle Machiavelliho nejlepším způsobem jeho získání. Cesta k moci je sice pracná, ale dost problémů se vyřeší už cestou k trůnu, takže nový vládce už nemá takové potíže s udržením moci a pořádku.
c. Zločin - získání moci pomocí zločinu považuje za špatné už z toho samotného důvodu, že poddaní by panovníka dost pravděpodobně neuznali a dělali by všechno proto, aby se ho zbavili.
d. Vůle spoluobčanů je poslední způsob, jak se dostat k moci. U tohoto způsobu Machiavelli především varuje před vrtkavostí veřejného mínění - nový panovník se tedy musí střežit veškerých nepopulárních kroků, které by toto mínění mohly změnit.
Dalším tématem, které Machiavelli probírá je ohrožení. Na tomto místě rozlišuje knížectví soběstačné a nesoběstačné. Pro nesoběstačné knížectví existuje několik způsobů , jak čelit nebezpečí - Machiavelli především varuje před hledáním pomoci u jiných panovníků, protože tato pomoc je velkým závazkem a panovník, který pomoc poskytl, by se v kritické situaci mohl domáhat protislužby. Naopak Machiavelli prosazuje sázku na obranu, zejména hlavního města, které slouží jako záchytný bod a také jako určitý symbol (pokud padne, ostatní obyvatelé zřejmě upadnou v paniku). Předpokladem pro udržení hlavního města jsou samozřejmě stálé zásoby a dobré opevnění.
O Machiavellim se často říká, že násilí považoval za naprosto běžný prostředek prosazování cílů. Ovšem ve Vladařovi Machiavelli jasně uvádí, že násilí sice může být omluvitelné, ale pouze a jenom v případě, kdy není žádné jiné cesty a pouze v minimální možné míře. Pravda, Machiavelli také radí, kdy a jak by se mělo násilí používat (co nejdříve a naráz), což možná vypadá podivně, ale je nutné si uvědomit, že Machiavelli žil v době, kdy ještě bylo naprosto běžné území dobývat násilím a po dobytí je plenit. Takže Machiavelliho názor je vlastně krokem kupředu (stejně tak i v dalších případech).
Posledním tématem, které bych zmínila (ale rozhodně ne posledním ve Vladařovi) je otázka vojska. Machiavelli přirozeně zdůrazňuje důležitost dobrého vojska a uvádí několik zásad, jak ho dosáhnout. Velmi důležité je podle Machiavelliho, aby sám kníže velel vojsku - je tedy přímo zodpovědný za své vojsko, které může vycvičit přesně podle svých představ, a navíc omezí na minimum možnost, že se proti němu vojsko spikne. A panovník, který je tedy i velitelem svého vojska, by se měl udržovat ve výborné fyzické kondici a měl by znát krajinu (což se může naučit během lovu - při bitvě či pochodu se pak mnohem lépe orientuje, protože zná zákonitosti krajiny) a také historii (může se pak poučit z chyb jiných a vědět, jak co může zhruba dopadnout). Na závěr ještě zmíním Machiavelliho rozdělení vojska;
  1. Žoldnéřské vojsko - je podle Machiavelliho tím nejhorším, které může vladař mít. Toto vojsko totiž nemá potřebnou morálku a přesvědčení. A jelikož bojuje za peníze, dá se velice snadno přeplatit někým jiným.
  2. Pomocné - vojsko, které vyšle na pomoc jiný panovník může být sice užitečné, ale Machiavelli tu znovu upozorňuje na možnost (nebo spíše pravděpodobnost), že panovník, který vojsko vyslal, bude žádat protislužbu. ("Lépe prohrát s vlastním vojskem, než-li vyhrát s cizím.")
  3. Smíšené
  4. Vlastní - je podle Machiavelliho nejlepší, protože bojuje za svůj prospěch, pro svého panovníka a ze svého přesvědčení.
Toť vše.
Lenka Pavelková
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ginter Ginter | E-mail | 17. dubna 2006 v 21:32 | Reagovat

Moc díky moc mi to pomohlo

2 Jirka Jirka | 2. května 2006 v 21:40 | Reagovat

hodně solidní práce...thx

3 Alča Alča | 25. května 2006 v 11:23 | Reagovat

Perfektní,ale neuškodila by ukázka z knihy.

4 Míša Míša | 5. října 2006 v 20:09 | Reagovat

MOC DĚKUJI,SUPER ZPRACOVANÝ.

5 Luchino Luchino | E-mail | 9. prosince 2006 v 14:15 | Reagovat

práce je velice vydařená.....dost mi pomohla ale kam se poděl zbytek ...no chápu každý den není posvícení...i přesto děkuji.....Tante grazie!

6 oxtra oxtra | 21. března 2007 v 21:17 | Reagovat

vynikající práce, sice sem ji na nic nepotřeboval ale velmi dobře se mi v ní četlo, takže díky i za toto

7 Dobooo Dobooo | 15. listopadu 2007 v 17:59 | Reagovat

výborně zpracované moc děkuji

8 lena lena | E-mail | 15. února 2008 v 13:41 | Reagovat

Zdravím,

máš to krásně zpracované, tak hezky přehledné, kéž bych uměla psát tak jasně jako Ty! Trochu mi to pomohlo, ale myslíš, že by se dal Vladař napsat trochu více do filozofie? Já jsem totiž už úplně grogy z mé seminárky, mám jí přepracovat a chtěla bych poradit.Byla bych Ti moc vděčná, třeba i nakopnutí.

9 mrk mrk | 8. září 2008 v 14:28 | Reagovat

dík hodí se !!!!!!!!!

10 Kveta Kveta | 18. prosince 2008 v 20:04 | Reagovat

Zatim nejlepsi co jsem na netu nasel, thx

11 Miss Utahraptor Miss Utahraptor | E-mail | 18. ledna 2009 v 11:25 | Reagovat

Konečně někdo, kdo ví o čem píše (mluví).

12 Lord Nemesis Lord Nemesis | E-mail | 29. června 2010 v 14:10 | Reagovat

Co dodat, nemám slov... Tady si s tím někdo paradně vyhral. Takhle paradně to snad není ani v žadné učebnici.
;-) Super článek

13 Larrygeply Larrygeply | E-mail | Web | 13. května 2017 v 6:46 | Reagovat

join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino</a> guide

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama