Robert A. Dahl - Demokracie v právním státě? část 2

2. ledna 2006 v 15:58 | Adam Dvořák
Druhy demokratické autority
Demokracie nemusí být jedinou přijatelnou formu rozhodování, ovšem pro stát se hodí nejlépe. Ve státě máme různé úrovně vlády navršené na sobě. Demokracie tedy nemůže mít jedinou formu autority, nýbrž forem víc.

Zásada postižených zájmů
"Každý, kdo je postižen rozhodnutím vlády, by měl mít právo se na vládě účastnit." Na první pohled to zní vcelku logicky, ale je tu několik úskalí. V případech výrazných kompetenčních rozdílu tato zásada pochopitelně neplatí. Další problém je v tom, že postižená skupina je pokaždé jiná. To tedy vyžaduje, aby pro každou takovouto skupinu byla jiná rozhodovací instituce, což zase odporuje kritériu hospodárnosti. Je zřejmé, že zásadu postižených zájmů je nutno omezit kritériem hospodárnosti a kompetence.
Formy demokracie
1. Výborová demokracie
· omezena malým počtem účastníků
· každý má stejnou příležitost účastnit se na rozhodování a diskusích
2. Primární (přímá) demokracie
· počet odlišných názorů je menší než počet členů
· každý má příležitost se vyjádřit, jeho názor ale bývá většinou někým tlumočen
· umožňuje větší počet lidí (až několik tisíc)
· např. athénská demokracie, shromáždění ve švýcarských kantonech
3. Referenční demokracie
· na pomezí přímé a zastupitelské
· není omezena počtem lidí
· část společenství předkládá návrhy a alternativy, o nichž hlasují všichni (referendum)
· občané mají možnost sami iniciovat návrhy
· používá se ve Švýcarsku a ve většině států USA
· může doplňovat zastupitelskou demokracii
4. Zastupitelská demokracie
· spojuje referendum při volbách s přímou a výborovou demokracií v zákonodárství
· dvoustupňový proces rozhodování
· vyžaduje politické strany
Je nějaká lepší forma?
Pro zastupitelskou demokracii, jak ji známe z praxe, používá Dahl výrazu "polyarchie", aby bylo možné odlišit reálnou formu od ideální. Rousseau považoval za nejlepší a jedinou oprávněnou formu demokracii přímou. Tuto představu Dahl odmítá jako v dnešní době nereálnou a utopickou. Říká, že každá z výše jmenovaných forem je za určitých okolností lepší než ostatní, ale žádná není lepší než ostatní za všech okolností.
V dalších podkapitolách se Dahl věnuje kritice některých myšlenek Rousseaua a později nastiňuje problém světovlády a úskalí, které s sebou přináší.
Demokracie a trh
Demokratické instituce existují pouze v zemích s převážně soukromím podnikáním a tržní ekonomikou, tedy v kapitalistickém zřízení. Naopak všechny socialistické země s centrálně plánovanou ekonomikou měli autoritářskou vládu. Demokratické režimy vyžadují tržně orientované hospodářství, byť to není jediná podmínka. Pro vzájemný vztah demokracie a trhu formuloval Dahl sedm tezí, které ve stručnosti zní:
  1. Socialistická kritika kapitalismu je do značné míry opodstatněná. Kapitalismus je v rozporu s hodnotami jako je slušnost, poctivost, spravedlnost apod. Socialisté se ovšem mýlili, když tvrdili, že nápravou bude socialismus.
  2. Socialisté (případně labouristé, soc. demokraté) v západní Evropě přispěli ke vzniku kombinovaných ekonomických systémů v dnešní podobě, které jsou slušnější, lidštější a spravedlivější než byl kapitalismus v době Marxově.
  3. Hledání smíšeného systému nedospělo k definitivnímu, stálému a jednotnému řešení a zřejmě k němu ani nedospěje.
  4. Neexistuje obecně převládající model ekonomiky. Vliv mají specifické charakteristiky a dějinné předpoklady konkrétních států.
  5. Praxe v jednotlivých státech je natolik složitá a rozmanitá, že se nedá vyjádřit teorií.
  6. Hlavním programem politických jednání bude snaha řešit problémy vznikající v tržně orientované společnosti se soukromím vlastnictvím.
  7. Inteligentní politika vyžaduje jak technické pochopení, tak smysl pro morální hodnoty. Proto v demokratických státech vzniká zvláštní druh intelektuální činnosti spojující oba aspekty. Tomuto účelu má sloužit nový typ intelektuála a tím je politolog.
Od zásad k problémům
V této poslední kapitole se autor snaží posunout od obecných, teoretických předpokladů a zásad k praxi.
Prvním problémem jsou nestejné možnosti a prostředky. Ve většině zemí, které dosáhly polyarchie, jsou možnosti uplatnění osobní volby velmi nestejnoměrné. V minulosti bylo typickou ukázkou tohoto jevu omezené volební právo (chudí lidé, ženy, černoši…). Aktuálnější je příklad z ekonomické oblasti. Trh reaguje na rozdíly v koupěschopnosti, prostředky jsou rozděleny velmi nerovnoměrně, proto i příležitost uplatnit osobní volbu je nestejná. Z toho plyne, že je nerovnoměrná i svoboda a příležitost uplatnění a je ohrožena politická rovnoprávnost.
V historii vždy platilo, že krajní nerovnost plodí oligarchii nebo despotismus. Politický vývoj třetího světa potvrzuje, že při drastických nerovnostech je demokracie nestálá, a udrží se jen zřídka. Přesto demokratizační proces v Evropě devatenáctého a dvacátého století ukázal, že extrémní nerovnost může vést i k nahrazení oligarchie polyarchií a k odstranění nebo alespoň zmírnění starých nerovností. Industrializace ovšem z počátku nerovnosti neodstraňovala, ale spíše kumulovala (platí výrok: "Každému kdo má, bude dáno a bude mít hodně; tomu však, kdo nemá, bude odňato i to, co má"). Tuto etapu právě kritizovali Marx a Engels. Netušili ovšem, že v pozdně industriální a postindustriální společnosti se objeví nové modifikace uspořádání nerovností. Nerovnosti sice přetrvávají, ale jsou více rozptýlené a lidé mají více možností je překonat. Když se ovšem chce člověk ucházet kupříkladu o funkci presidenta USA, musí mít, kvůli ohromným nákladům na kampaň, značné finanční prostředky. Dahl dospívá k závěru, že optimální řešení problému autority (zejména v USA; Evropa je na tom o něco lépe) nelze najít, pokud prostředky a možnosti nebudou rozděleny rovnoměrněji.
V druhé podkapitole je rozpracován problém obchodních společností. Podle kritérií volby, kompetence a hospodárnosti postrádá vedení soukromých společností legitimitu. Zároveň s rozvojem nadnárodních společností roste jejich vliv a možnosti, které jsou často rozsáhlejší než možnosti národních států. To je podle Dahla věc neospravedlnitelná. On se velmi podrobně zabývá otázkou jak podniky vést, kritizuje neoklasickou ekonomickou teorii a celkově má tato podkapitola spíše ekonomický charakter.
V závěru celé této kapitoly je nastíněno, jaké jsou vyhlídky demokracie (respektive polyarchie). Ve srovnání s ostatními alternativami je polyarchie vcelku přijatelný režim. Problémem je, že většina občanů se účastní na rozhodování, které se jich týkají, málo nebo vůbec. Je to dáno mimo jiné tím, že efektivní účast na demokratickém rozhodování má své horní meze dané počtem zúčastněných. Dále je zmíněna problematika megalopolí. Proti nim staví Dahl sousedství, tedy malé územní jednotky, kde se občané mohou demokraticky podílet na správě obecních záležitostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama