Březen 2006

Aristoteles II.

30. března 2006 v 13:03 | Martin Churavý
Pátá kniha se zaměřuje na příčiny změn ústav. Předně poukazuje na problémy, vzniknuvší z nesprávného pochopení pojmů rovnosti, respektive nerovnosti mezi obyvateli obce. "Tak demokracie vznikla z domněnky, že lidé jsou si rovni naprosto, jsou-li rovni v něčem - ježto totiž všichni jsou stejně svobodni, domnívají se, že jsou rovni vůbec -, oligarchie pak z domněnky, že jsou-li lidé v něčem nerovni, jsou nerovni vůbec - poněvadž totiž jsou nerovni majetkem, domnívají se, že jsou nerovni naprosto (1301a29-34)." Obě skupiny tedy intenzivně požadují prosazení změn v obci, aby dosáhli svého.

Aristotelova IV., V. a VI. kniha Politiky

30. března 2006 v 13:02 | Martin Churavý
1. ročník, IPS FSV UK, LS 2005/2006, 29. 3. 2006
Referát ke kurzu PB214, Seminář k politologii II (Mgr. Jan Jüptner/ PhDr. Tomáš Lebeda)
Aristotelés se narodil roku 384 př. n. l. v Thrákii ve Stageiře na východním pobřeží Chalkidiké. Nebyl tedy svým původem (na rozdíl od Platóna i Sókrata) Athéňan, nýbrž Ióňan. Oba jeho rodiče pocházeli z rodin významných lékařů; Aristotelův otec Níkomachos byl lékařem krále Amyntáse III., dědečka Alexandra Velikého. Roku 367 během Platónovy druhé sicilské cesty vstoupil 17-tiletý Aristotelés do Akademie. Podle biografické tradice byl přezdíván "duchem", "jasným rozumem školy" a "čtenářem".

Zakaria II.

25. března 2006 v 9:22 | Matěj Chytil
Neliberální demokracie
otázka: Jak hodnotí Zakaria šance liberální demokracie v Rusku a jak v Číně? Které ze zemí dává přednost?
Druhá třetina knihy je věnována situacím různých států na celém světě, jejichž pozice na cestě k liberální demokracii pochopitelně v Zakariově optice odpovídají výše řečenému. Rusku je vytýkán přílišný důraz na "glasnosť", kterou měla "perestrojka" předcházet, a vady na kráse ruského politického systému jdou cele na účet tohoto pochybení. Čínský důraz na ekonomickou transformaci konvenuje jak Przeworského stratifikaci, tak Zakariovi..

Fareed Zakaria: Budoucnost svobody

25. března 2006 v 9:21 | Matěj Chytil
předmět: PB214 Seminář k politologii II., vedoucí semináře: Mgr. Jan Jüptner, autor: Matěj Chytil, 3. ročník IPS FSV UK, semestr: LS 2005/6, odevzdáno dne 25. 3. 2006, prezentace: 15. 3. 2006
Fareed Zakaria (*1964) se narodil v indické Bombaji. Od 15ti let žije v USA, vystudoval historii na univerzitě v Yale a získal doktorát z mezinárodních vztahů na Harvardu. Patří k mediálně nejvýraznějším americkým politologům, publikuje v řadě periodik. Několik let působil jako zástupce šéfredaktora odborného časopisu Foreign Affairs, dnes je redaktorem týdeníku Newsweek International. Odborné uznání i zájem veřejnosti vyvolala již jeho kniha Od bohatství k moci (1999). Zpravidla je řazen mezi konzervativní (či módně a aktuálně neokonzervativní) myslitele, což lze dobře vyčíst i z knihy Budoucnost svobody, která ve své základní myšlenkové ose zřetelně navazuje na klíčové dílo konzervativního smýšlení, Tocquevillovu Demokracii v Americe.

Heywood III.

22. března 2006 v 22:52 | Lenka Pavelková

Feminismus

Až do 60. let 20. století se sexuální rozdíly nepovažovaly za politicky zajímavé či důležité a pokud někdo vůbec vzal v úvahu rozdílné úlohy mužů a žen ve společnosti, považoval je za přirozené.

Heywood II.

22. března 2006 v 22:51 | Lenka Pavelková

Nacionalismus

Také nacionalismus není ideologie ve smyslu rozpracovaného souboru idejí a hodnot, ale spíše doktrína/názor. Podstatou nacionalismu je zásada, že si národ nebo všechny národy musí vládnout samy - ale tato samotná zásada prochází i jinými ideologiemi. Nacionalismus se nejednou spojuje s jinou ideovou základnou (náboženství, marxismus).

Andrew Heywood: Politické ideologie

22. března 2006 v 22:50 | Lenka Pavelková
1. ročník, IPS FSV UK, akademický rok 2005/2006, 22. 3. 2006
Referát ke kurzu PB214, Seminář k politologii II (Mgr. Jan Jüptner/ PhDr. Tomáš Lebeda)
Andrew Heywood definuje politické ideologie, které začaly vznikat během 19. století, jako určité světonázorové systémy pomáhající jedinci poznat a vysvětlit svět a jeho fungování. Tyto soubory, které bezpochyby tvoří základ politického jednání, jsou pro každého více či méně přitažlivé, ale v podstatě nelze dokázat jejich pravdivost či nepravdivost, i třeba tvrzení, že všichni lidé jsou vybaveni právy, se nedá nijak jednoznačně potvrdit, protože nemůžeme předložit jednoznačný důkaz, proč by tomu tak mělo být. Zároveň se ale velmi těžko vyhneme vlivu ideologií, protože s ideologiemi se setkáváme a můžeme s nimi souhlasit i nesouhlasit, ale vždy nás nějakým způsobem ovlivňují.

Zakariovská diskuse (Scruton, Chmelár)

16. března 2006 v 10:59 | JJ
V návaznosti na referát Matěje Chytila o Zakariovi Vám předkládám dva pohledy na autora knihy Budoucnost svobody. První patří známému britskému konzervativci Rogeru Scrutonovi. Druhý pohled je k Zakariovi velmi kritický a patří redaktorovi slovenského týdeníku Slovo Eduardu Chmelárovi.
O Scrutonovi: http://en.wikipedia.org/wiki/Roger_Scruton. Povšimněte si např. jeho angažmá ve prospěch českých disidentů.

Leo Strauss: Eseje o politické filosofii

15. března 2006 v 18:30 | Dominika Andrášková
Seminář k politologií II, PB 214, Jan Juptner, 2005/2006, semestr 2., datum prezentace: 1.5.2006
Biografie:
Leo Strauss se narodil roku 1899 v Kirchhainu, studiu filosofie se věnoval v Hamburku a Freiburku. Poté pracoval v Akademie für die Wissenschaft des Judentums, před II. Světovou válkou působil i v Anglií a Francií. S nástupem fašismu odjíždí do Spojených států, kde působí na několika univerzitách. Umírá roku 1973 v americkém Annapolisu.
Mezi jeho nejznámější díla patří: The Political Philosophy of Hobbes, Natural Right and History, Thoughts on Machiavelli.

Systémy III.

9. března 2006 v 12:52 | Petr Mach
Strany a vlády
V této kapitole se M. Novák zabývá vlivem jednotlivých systémů stran na dělbu moci. Je totiž praxí ověřeno, že dělba moci je ovlivněna nejen ústavou a zákony, ale také stranickým systémem.

Systémy II.

9. března 2006 v 12:51 | Petr Mach
Systémy mnoha stran
Vznik multipartismu, ať už vzniká ze systému dvou stran nebo ze systému..

Miroslav Novák: Systémy politických stran

9. března 2006 v 12:49 | Petr Mach
Autor: Petr Mach
Kurs: PB214 Seminář k politologii II., akademický rok 2005/06 - LS
Vedoucí kursu: Mgr. Jan Jüptner
Datum: 08.03.2006
Biografie autora
MIROSLAV NOVÁK (*1953)je doktorem (Ph.D.) sociologie Ženevské university (1988) a docentem politologie Univerzity Karlovy v Praze. Je členem mezinárodní organizace IPSA. Jeho specializací je komparativní politická sociologie, zejména přechod k demokracii v zemích střední a východní Evropy, stranické systémy a modely demokracie. Je mj. autorem dvou odborných knih ve francouzštině a dvě knihy vydal také v češtině. Jednak je to tedy kniha Systémy politických stran, která je předmětem referátu, a později v roce 2001 vyšla další z jeho prácí pod názvem Jakou demokracii pro nové demokracie?. Odborné články publikuje v Politologické revui, Sociologickém časopise a v Revue internationale de politique compareé. Od roku 1990 přednáší politologii na Fakultě sociálních věd University Karlovy v Praze a v akademickém roce 1996/1997 přednášel též na universitě ve Fribourgu.

Weber II.

9. března 2006 v 9:42 | Jiří Holík
Povolání k politice
Jakým člověkem musí být ten, kdo smí zasahovat do soukolí dějin? Pro politika rozhodující tři vlastnosti: vášnivost - pocit odpovědnosti - odhad; vášeň ve smyslu věcnosti: vášnivé oddanosti nějaké "věci"; s pouhou vášnivostí, jakkoli opravdu procítěnou, se ovšem nic nesvede; nutná rovněž odpovědnost vůči určité "věci"; rozhodující psychologická vlastnost politika vůbec - odhad; třeba i odstupu od věcí i lidí; vášnivost x odhad: Jak směstnat dohromady vášnivost a chladný odhad? Politika se dělá hlavou a ne jinými částmi těla nebo duše, oddanost politice se může zrodit a být sycena jen z vášně, ale silné zkáznění duše vášnivého politika (čím se odlišuje od "sterilního rozčilování" polit. diletantů) je možné jen tehdy, navykne-li si na odstup v každém smyslu slova;

Max Weber (1864-1920): Politika jako povolání I.

9. března 2006 v 9:41 | Jiří Holík

Max Weber (1864-1920): Politika jako povolání

Jiří Holík, 1. ročník IPS FSV UK
referát k PB214 Semináři k politologii II (Mgr. Jan Jüptner / PhDr. Tomáš Lebeda)
LS 2005/2006, 22.2. 2006
Max Weber (1864-1920). Německý politický ekonom a sociolog. Byl jedním z vůdčích postav nové generace historiků politické ekonomie v Německu 90. let 19. století. Po nervovém zhroucení 1898 zanechal univerzitní činnosti, pokračoval však v plodné spisovatelské činnosti. Z pozice pokrokového vlasteneckého liberála se zapojoval do politických sporů vilémovského Německa. Je dnes považován za jednoho ze zakladatelů sociologie. Jeho snad nejslavnější prací se stala Protestantská etika a duch kapitalismu. Ve svých dílech se zabýval mimo jiné problematikou racionality, autority, legitimity (panství), ale také byrokracie, liberalismu a marxismu.

Rozpis referátů

3. března 2006 v 11:11 | JJ
1. Dominika Andrášková ref. č. 9 (1.3.)
2. Adam Dvořák 14
3. Jan Dvořák 16
4. Lenka Granátová 6
5. Jakub Hodboď
Referát z knihy Sartori, G. Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Dokořán: Praha, 2005. 134 s. Doplnit úvodem do teorie multikulturalismu (pojem, multikulturalismus jako politika a multikulturalismus jako ideologie, nejdůležitější česká a světová bibliografie)
6. Jiří Holík 2 (22.2.)
7. Martin Churavý 1
8. Matěj Chytil 15 (15.3.)
Shrnout Voegelinovu kritiku pozitivismu (prvních cca 50 stran knihy Voegelin, E. Nová věda o politice. CDK: Brno, 2000, 170 s.)
10. Petr Mach 4 (8.3.)
11. Diana Mašková 10
12. Lenka Pavelková 7
13. Radek Švec 12
14. Iva Kudláčková
Kommunitarismus jako proud politického myšlení (artikulace, protagonisté, základní bibliografie /česká, světová, web/, náčrt polemiky mezi kommunitarismem a neoliberalismem)
15. Alžběta Winklerová
Arendt, H. Krize Kultury. Mladá fronta, Praha 1994. 157 s.
Na závěr: srovnat její teorii autority s konceptem tradičního panství M. Webera
Referáty číslo 3, 11 a 8 se ruší.
Uvolnil se neočekávaně referát 13! Tento referát má přednost před mnou zadanými referáty.

požadavky na formu referátu (doplněk k sylabu)

3. března 2006 v 10:37 | JJ
Referát má tyto formální náležitosti:
I. hlavičku (jméno autora, název referátu, název kursu a jeho kód, jméno vedoucího /popř. garanta/ kursu, akademický rok, semestr a datum prezentace)
II. referát (má tři části):
-biografie autora knihy, o níž se referuje (personálie, nástin biografie, exkurs do díla a zařazení autora do kontextu politického myšlení)
-referát (plynulý text, teze)
-tři otázky, které mají vyprovokovat diskusi
III. bibliografii
-všechny zdroje, ze kterých jste čerpali (,není zdroje bez citace´)
-odlišit knihy, články a internetové zdroje
-bibliografický údaj: např. ve tvaru Novák, J. Psychologie davu na Sahaře. Mladá Fronta: Praha, 2000, 400 s. K citacím blíže: http://www.citace.com/clanky.php.
PS: Co se týče biografie autora, lze doporučit např. Blackwellův slovník politického myšlení, resp. Velký sociologický slovník (oba v jinonické knihovně), popř. i na vlastní riziko wikipedii (http://en.wikipedia.org/wiki/Main_Page).
PSS: Referát, který nebude obsahovat tyto formální náležitosti, bohužel nebudu moci přijmout :-)