Zakaria II.

25. března 2006 v 9:22 | Matěj Chytil
Neliberální demokracie
otázka: Jak hodnotí Zakaria šance liberální demokracie v Rusku a jak v Číně? Které ze zemí dává přednost?
Druhá třetina knihy je věnována situacím různých států na celém světě, jejichž pozice na cestě k liberální demokracii pochopitelně v Zakariově optice odpovídají výše řečenému. Rusku je vytýkán přílišný důraz na "glasnosť", kterou měla "perestrojka" předcházet, a vady na kráse ruského politického systému jdou cele na účet tohoto pochybení. Čínský důraz na ekonomickou transformaci konvenuje jak Przeworského stratifikaci, tak Zakariovi..

Tam, kde je nerostné bohatství (také Rusko), se skutečné, tedy liberální demokracii daří obtížně. Chválen je autoritativní vládce Pakistánu Mušaraf, důvody jsou téměř identické: ekonomické a sociální reformy, modernizace země, vláda pevné ruky. Zprávy z autorovy rodné Indie jsou znepokojivé ze stejných příčin - poté, co odešla britská správa a její odchovanci (Nehrú, student anglických univerzit), pokročila demokratizace země, stoupl počet oprávněných voličů a země se dostává do potíží s extremisty.
Příklad bávalé Jugoslávie a tamní nárůst preferencí nacionalistických stran byl dokonce jedním z motivů pro napsání celé této knihy, netřeba tedy zdůrazňovat, jak je situace na Balkáně interpetována.
Islámská výjimka
Tato kapitola je vstupem do problematiky moderního islámského fundamentalismu. Upozorňuje se na nelehkou pozici autoriářských vládců ohrožených nábožensky extremistickou opozicí, kterou všeobecné volby mohou dostat k moci. Autor zdůrazňuje, že problém zdaleka netkví v Koránu či v celém muslimském nábožensko-sociálním systému, ale že ohnisko nepokojů je situováno v arabském, nikoli celém muslimském světě. Příčiny jsou jak kulturní, tak ekonomické (ropné bohatství), kapitola se však dotýká příliš širokého okruhu témat, než aby dokázala tak zásadní problematiku přesvědčivě zjednodušit či přiblížit.
Příliš mnoho dobrého
otázka: Kde bude Zakaria hledat slabiny americké demokracie?
Závěr knihy je věnován demokracii v Americe. "Tyranie většiny", jak o ní psal Tocqueville, se přetavuje do současné vlády výzkumů veřejného mínění. Demokratizace politiky paradoxně otevírá cesty lobbismu a vůbec ekonomickým vlivům na politiku. Zakaria popisuje "sebevraždu elit", které ztratily legitimitu a rozplynuly se, "soumrak politických stran", které se "natolik demokratizovaly, že je nikdo neovládá" a zkázu profesních organizací, které se z "hlídacích psů" proměnily v "domácí mazlíčky". Příliš mnoho demokracie prostě škodí. Signifikantní skutečností je, že většina Američanů považuje za nejdůvěryhodnější instituce Nejvyšší soud, armádu a Federální banku, tedy právě ty, které k demokratické vnitřní struktuře mají skutečně nejdál.
Zakariova kniha není nutně namířena proti demokracii, jako spíš proti tomu, co si autor sám pod tímto pojmem představuje. Ve zkratce, proti tyranii většiny. Čtivá a populární adaptace slavných myšlenek Tocquevillových našla schopného tvůrce, a velká zásoba informací o režimech současného světa je dokázala přesvědčivě aktualizovat.
Na závěr: Jak souvisí moderní islámský fundamentalismus se samotným islámem, podle Vašeho názoru?
Literatura:
Zakaria, F. 2005. Budoucnost svobody. Praha: Academia
Chmelár, E. Neokonzervativizmus ako hodená rukavica [online]. Britské listy, 20. 2. 2006.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama