Giovanni Sartori: Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalectví

30. dubna 2006 v 18:40 | Jakub Hodboď
Univerzita Karlova v Praze, Seminář k politologii II - PB 214,
Mgr. Jan Jüptner
LS 2005/2006
Datum prezentace: 16.4.2006
Giovanni Sartori
- zřejmě nejznámější současný italský politolog
- emeritní profesor na Kolumbijské univerzitě a Univerzitě ve Florencii
- Z díla: Demokracie, co je to?, Srovnávací ústavní inženýrství (Praha 2001), Homo Videns: televize a post-myšlení
Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalectví
- Kniha vyšla už v roce 2000, psáno tedy před 11. zářím 2001.
- Česká verze na trhu od roku 2005 s doplňkem.
- Tři části: pluralismus, mutlikulturalismus a doplněk

Část první: Pluralismus a otevřená společnost
· Míra otevřenosti otevřené společnosti
Sartori vychází z Poppera, že dobrá společnost nesmí být uzavřená. Vždy ale musí existovat určitá hranice otevřenosti, ta se posouvá, mění se prostupnost.
Od Poppera si bere spíš pojem - otevřená společnost je liberální společnost. Výchozí otázka rozvinuta - otevřená společnost vůči čemu a do jaké míry? Abychom poznali, kdy je otevřenost společnosti až přílišná, musíme rozluštit něco jako její genetický kód. Tím je podle Sartoriho pluralismus. Nejlépe dešifruje hodnotové koncepty a mechanismy liberální společnosti.
· Pluralismus a tolerance
Pluralismus - dnes pojem nadužívaný, v módě, jde o jedno z nejopotřebovanějších slov. Tento pojem je třeba zrekonstruovat.
Historicky je myšlenka první. Objevuje se v 17. století během náboženských válek. V této souvislosti se objevuje u Sartoriho rozdíl mezi pluralismem a tolerancí. Jsou to dva odlišné, ale propojené pojmy. Tolerance je předpokladem pluralismu. Tolerance hodnoty respektuje, ale pluralismus prosazuje vlastní hodnotu. U pluralismu je rozmanitost stejně jako nesouhlasný názor obohacující prvek politické obce. Patří k hodnotám.
Historicky se tedy tato revoluční myšlenka objevuje prý u reformace a častěji snad u puritánů. Sartori pochybuje. Podle něj fakt, že protestantismus znamenal více církví, nepředstavuje nic pluralitního. Puritánům pak šlo hlavně o vlastní svobody, o vlastní názory a vědomí. Z toho Sartori vyvozuje, že dokud odpíráme jiným to, co sami požadujeme, nejde o pluralismus. Přínos puritánů vidí v tom, že přetáhli těžiště od Boha a císaře mezi dobrovolné sdružení nezávislého státu, a to na dobrovolnické bázi. Až do 17. století se mělo za to, že odlišnost představuje rozkol a ten že vede k nepokojům, které představují zkázu státu. Pro zdraví státu tedy byla dobrá jednomyslnost. Ale v právě zmiňovaném 17. století dochází k obratu. Prosazuje se opačná myšlenka, která vede k liberální a liberálně demokratické společnosti. U despocií, autokracií, velkých říši se prosazuje jednobarevné vidění světa. Proti tomu demokracie znamená různobarevnost a pestrost na základě odlišnosti. Dále Sartori uvádí, že je rozdíl mezi demokracií a liberální demokracií. Ta je založená na konsenzu, jenž je obohacen o paletu různorodosti názorů. Toto jsme však vymysleli my.
· Stranický pluralismus
Jak se z myšlenky stala či stává realita? Sartori vychází ze stranických systémů. Strany se jmenují strany, protože "straní části". Je-li rozmanitost pro politickou obec správná, pak jde o obec, jež se skládá z částí. Proto se prosazují strany. Zápasící skupiny tu existovaly vždy, Sartori však tvrdí, že dříve šlo o frakce. Jak se z frakce stane strana?
Výraz "strana" se stává v 18. století již samozřejmostí. Známá jsou díla, např. Bolinborkeovo Pojednání o stranách. Strany za nezbytné považuje také Burke. Ve frakcích jde o zištný boj o zisk postů a odměn. Zatímco ve stranách se sdružuje skupina osob na základě specifického principu. Společným nasazením sil prosazují národní zájmy. Jde o čestná spojení. Mimo pluralismus je stranění špatné. Vzniká rozpor mezi částí a celkem, vznikají frakce. V pluralismu jsou strany částí celku. Strany vznikají až v době, kdy se prosadí, že barevné a pestré vidění světe je lepší než jednobarevnost.
· Ochuzení pojmu
Sartori se Nejprve obrací ke tvorbě pojmu (Begriffsbildung). Historicky postupuje společnost od netolerance k toleranci, až se rozmanitost stane hodnotou.
Na počátku 20. století se objevují angličtí pluralisté (Laski, D. H. Cole). Pluralismus je redukován na teorii společnosti složené ze skupin. Pluralisté v USA v 50. letech vycházejí z díla Artura Bentleyho The Process of Government, což není nic jiného, než teorie zájmových skupin. To už je podle Sartoriho skutečně mimo koncept pluralismu. Na americkém pluralismu nevidí nic zřetelně pluralitního. Od 60. let je zvykem tvrdit, že pluralismus je vždy a všude ( v Africe, Indii, v bývalém SSSR), že je vlastně nezbytný a že všechny společnosti jsou svým způsobem pluralitní a diferenciované. Autor upozorňuje, že pluralismus se nerovná "poskytovat v množném čísle". Dochází k celkové degradaci pojmu.
Co je tedy pluralismus? Sartori určuje tři úrovně analýzy:
a) Pluralismus jako hodnotovou představu
b) Pluralismus sociální
c) Pluralismus politický
O pluralitní kultuře na úrovni hodnotových představ můžeme hovořit, pokud jde o sekularizovanou kulturu. Je- li určitá kultura sekularizovaná, nemůže být monoteistická a naopak (zjevená víra nestrpí konkurenci). Míra autentičnosti pluralitní kultury je spjatá s chápáním a historickým pojetím tolerance. S tolerancí se vynořují určité hodnotové představy. Podle nich není dobrá uniformita, jednomyslnost a nehybnost, ale rozmanitost, disens a proměnlivost. Tyto hodnoty musí pluralitní kultura vyjadřovat. Na základě těchto předpokladů je třeba hodnotit také dnešní "mutlikulturalismus".
Pluralismus je nucen respektovat kulturní rozmanitost, ale není nucen ji spoluvytvářet. Dnešní multikulturalismus tak pluralismus popírá. Pluralismus je živnou půdou otevřené společnosti a respektuje multikulturní společnost. Záměrem je kulturní smír. Američtí liberálové obhajující multikulturalismus hovoří o politice uznání. Ale podle Sartoriho zapomínají, že pluralitní koncept vyžaduje vzájemné uznání. Zneuznání jako reakce na uznání je antipluralitní. Sartori opakuje, že pluralismus je plodem tolerance, který vznikl ke zneuznání netolerance, kulturní nenávisti a kulturní nadřazenosti. Pluralismus nakládá s jakoukoliv identitou dobrovolnou či nedobrovolnou stejně, tj. s respektem a vzájemným uznáním. Multikulturalismus odvolávající se na kulturní odtržení je antipluralitní.
Pluralismus sociální. Je třeba nezaměnit se sociální diferenciací. Všechny společnosti jsou v různé míře diferenciované. Sartori v této souvislosti upozorňuje na automatickou pluralitu diferenciace. Není samozřejmou součástí strukturální komplexnosti.
Pluralismus politický. Na této úrovni můžeme označit jako diverzifikaci moci založenou na pluralitě skupin, jež jsou zároveň nezávislé a neexkluzivní. O přetváření částí ve strany viz výše. Dále jde o promítání pluralismu do konsenzu a konfliktu. Tvrdilo se, že demokracie je založená na konfliktu. Sartori nesouhlasí. Konflikt nepřispívá k budování liberálně-demokratické obce. Pak tedy jde o dialektický nesouhlas mezi konfliktem a konsenzem, tedy diskuzi (je někde mezi). Na různých úrovních této analýzy je to různé. Existují základní principy, kde je konsensus nezbytný. Existuje-li zde shoda, je možné se utkat v řešení problémů (policie). To je možné, protože existuje cosi jako hlubinný konsensus. Další bod se týká vztahu mezi pluralismem a většinovým pravidlem (majority rule). Někdy je vláda většiny chápana jako hrozba tyranie většiny. Proti tyranii většiny by ale logicky byl pluralismus. Ve skutečnosti Sartori tvrdí, že neodmítá pluralitní princip jako rozhodovací kriterium. A může sloužit jako obrana legitimizace omezeného většinového systému, tj. většina musí respektovat práva menšiny. Jde o vykonávání moci umírněně v rámci hranic vytyčených respektem k pluralitnímu principu.
Ve třetím bodu jde o spojení mezi pluralismem a politikou jako smírem. Tím, že se oddělí od božské a císařské sféry, dojde k omezení totálního nároku biskupa či vladaře na nás. Vrtkavý průběh politického boje tak neohrožuje majetek ani životy. Po prohraném boji se sokové můžou klidně vrátit domů. A v tom okamžiku se ustavuje politika mírového střídání a s ní i pluralitní obec.
Poslední, čtvrtý bod se týká samotného pluralismu. Roztříštěná společnost ještě nemusí být pluralitní. Nemusí jí být, ani pokud se vyskytují rozmanitá sdružení. Tato sdružení totiž musí být dobrovolná, nepovinná a hlavně neexkluzivní (tedy možnost být více sdružení najednou) Tím pádem není pluralitní třeba kmenová společnost v Africe či kasty v Indii. Jakmile je vnitřní členění založeno na klanu, rase, kastě, náboženství i jakémkoliv jiném tradicionalistickém spolku - nejde o pluralismus.
· Tolerance, konsensus a komunita
Sartori se znovu zaměřuje na toleranci. Není totožná se lhostejností, ani z ní nevychází. Tolerance nevychází ani z relativismu. Tolerance není bezbřehá. Tolerancí dávám právo ostatním pěstovat právo na chybná přesvědčení. Je to stav pnutí a nikdy není totální. Předem stanovená a pevná hranice tolerance neexistuje. Ale dá se určit její pružnost. A to pomocí tří principů
a) Uvádíme, co je netolerovatelné
b) princip neubližování
c) vzájemnost, toleruji ji, očekávám, že budu tolerován
Nyní něco ke konsensu: V angličtině máme consenus - obecný stav souhlasu a consent - konkrétní a přesné svolení. Vlastně consent upřesňuje a schvaluje consenus. Konsensus tedy může být i jakýmsi všeobecným přijetím, zevšeobecněním, či snad dokonce sdílením.V tom je podobný s komunitou.
Také ta je definována jako sdílení, které určitým způsobem svazuje. U komunity se Sartori zastavuje a klade si otázku. Je politickou jednotkou par excellence ještě stále národní stát? Národní stát hraje významnou roli, nebo se nám to alespoň stále jeví. Nejprve vzniká na bázi jazykové. Později u Habsburků to už nebyla výhradně jazykově koncipovaná jednotka. Ve své definitivní podobě tvoří stát organické jsoucno, které se promítá do pojmu duch národa, jehož kořeny sahají do daleké, až mýtické minulosti. Od Francouzské revoluce ho spojuje vlastenecká vášeň v podobě pokrevní, tedy rasové identity. Za těchto předpokladů přerůstá národ v nacionalismus (za Hitlera dokonce v rasovou a čistou nadřazenost). Což je dle Sartoriho extrém Německa. Jinak šlo v Evropě zejména o jazykovou a vlasteneckou identitu. Ty byly prostředkem k prosazení vlastního státu, nezávislosti. To se častokrát povedlo. V současné době jsou ale zásluhy národního státu nedostačující k tomu, aby ho mohly ospravedlňovat jako optimální geopolitickou jednotku. Dnes je národní stát pod dvojím tlakem, jednak směrem k lokálnímu, jednak směrem k nadnárodnímu. Sartorimu jde o to, že čím více se ztrácí národní komunita, o to více se musí bojovat o pojem komunita. Jsou autoři, jako třeba Toennies, kteří staví do protikladu společnost- Gesselschaft, která reprezentuje organizační soukolí, a Gemeinschaft, tedy společenství, komunitu, která působí jako živý organismus. Toenniesova komunita však byla podle Sartoriho tzv. primární skupinou, konkrétní komunitou. Sartori mluví ještě o komunitě jako abstraktní skupině, abstraktní komunitě. Komunita tak nemusí být koncipována jako jednající prvek (tak jako tomu bylo u řeckých polis, středověkých komun a místních demokracií), ale dá se chápat také jako identifikační prvek. Společné cítění, jež nás identifikuje a s nímž se identifikujeme. Italové, Britové a jiní mohou být koncipováni jako široké komunity na bázi národních států. Mluvíme-li o EU či latinskoamerické komunitě, jde spíše o komunitu abstraktní. Lidské bytosti potřebují k něčemu přináležet, s něčím se identifikovat. Nejprve to byly konkrétní sousedské komunity, nyní jde o širší symbolické komunity. Podobně jako u tolerance se Sartori ptá, kam až lze napínat strunu komunity, kde je hranice, je-li? Sartori nevěří na světovou kosmopolitní komunitu, jak o ní píše Dahrendorf. Naše identita je totožná s my, a je nezbytné, aby se měla vůči čemu vymezit, tedy aby bylo nějaké oni. Nezbytným doplňkem je zde tedy onakost.
· Pluralitní komunita a vzájemnost
Sartori si klade otázky, do jaké míry pluralismus pozměňuje chápání komunity? Jaký je mezi nimi vztah? Pluralitní komunitu vymezuje pluralismus. Znovu připomíná, že pro něj jsou klíčové tolerance, ze strukturálního hlediska dobrovolná nevnucená sdružení a možnost vstoupit do více sdružení najednou. Jsou příkladem pluralitní komunity USA? Pro nás v Evropě jsou příkladem, jak postupovat při multietnickém otevírání se národních států. Dle autora jde však o velmi specifický příklad, jelikož USA jsou složené ze samých emigrantů. Navíc je tam oproti Evropě nedozírné množství prostoru. Starý svět je bez prostoru. USA nevznikly jako národ, který přijal další národy, ale ustavily se jako národ národů. V Evropě to je jiné. Stávající národy se střetávají v mohutných vlnách s příchozími příslušníky jiných národů, kteří popírají jejich národní identitu. Evropané jsou zneklidněni a cítí se ohroženi, začínají reagovat. Škála této reakce je široká a mnohostranná. V mnoha případech jde hlavně o to, hlídat si své pracovní místo a výplatu (emigranti z Východu). Pak přichází strach z něčeho cizího (pocity nejistoty, potencionálního ohrožení) a nakonec se setkáváme s odmítavými reakcemi, s xenofobií. Od toho momentu jde o rasismus. Jak je to s xenofobií v Evropě obrácenou proti muslimům a africkým přistěhovalcům? U Indů ani Asiatů nám odlišnost a různost nevadí, ani když jich je velký počet (Velká Británie), ačkoliv jsou stejně odlišní jako Afričané. Nevadí ani fakt, že nepodléhají asimilaci o nic víc než Afričané. Odmítavá reakce je tedy kulturně náboženského charakteru, jde o islám. Islám má oproti ostatním východním náboženstvím pro Evropana nádech fanatismu a vzbuzuje představu teokratismu. Přitom právě odluka církve od státu je jedním ze základů liberalismu. Další problém tkví v tom, že pro muslimy jsou Evropané "nevěřící". Otázka v návaznosti na téma tedy zní. Do jaké míry se musí pluralitní tolerance podvolit kulturním cizincům ale také otevřeným agresivním kulturním nepřátelům? Může pluralismus akceptovat až do stadia tříštění své vlastní komunity? Existuje bod, za nějž pluralismus jít nemůže a nesmí.
Celkově má dominantní postavení kriterium vzájemnosti. Ten, kdo přichází, tedy přijímá, by se měl revanšovat tomu, kdo dává. Sartori zdůrazňuje důležitost opětování.
Vstup do pluralitního systému s sebou nese zisk i ústupek. Přistěhovalec, který si klade za cíl udržet se v opozici vůči komunitě, do které vstupuje, je nepřijatelný. Právě tito cizinci pak vzbuzují ony odmítavé reakce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Křestanský Dizident Křestanský Dizident | E-mail | 30. srpna 2008 v 15:55 | Reagovat

Docela zajímavé čtení.Jen by jsme se měli více dívat do budoucnosti.Myslím že multikultura,demokracie a humanizmus jsou dějinami dávno překonané dá se říci že se neosvědčili.Ted je třeba rozvijet ten nacionalizmus to aby jsme my češi drželi při sobě a opravdu se nenechali rozložit cizorodými prvky jako jsou židé albánci,muslimové,negři a cikáni.Ted musí nastat nová epocha nacionalizmu.Když se podíváme na morálně krachující spojené státy tak jsou pro nás dostatečným poučením že takhle ne multikulturu a váldu židů v žádném případě.Nastává čas boje proti Radaru proti okupaci Čech a celé evropy.Jako češi by jsme měli držet při sobě jako jsme při sobě drželi 10.11 2007 v praze kdy jsme proti prašivým židům bok po boku politli krev jako naši kamarádi potí krev za kosvovo a Miloševiče.

Bratři a Sestry nepřipustme přistěhovalce zachovejme Bílou evropu ,státní suverenitu českou vlajku a hlavně se nenechme zmást židovskými lži.Opravdu dejme pozor co smrdí multietnickými a demokratickými myšlenkami od toho ruce pryč.

2 WaclawP WaclawP | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 20:49 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

3 CarolynShisa CarolynShisa | E-mail | 5. srpna 2017 v 16:02 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil":
captchas breaking of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another types of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
You read it - then IT WORKS!
Good luck!

XRumer201708

4 CarolynShisa CarolynShisa | E-mail | 6. srpna 2017 v 13:29 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil":
captcha solving of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another subtypes of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
You read it - then IT WORKS!
Good luck ;)

XRumer201708

5 DannyFeach DannyFeach | E-mail | Web | 19. srpna 2017 v 17:19 | Reagovat

ВНИМАНИЕ!!! Ядекс и отношение к клиентам смотреть всем!!!
Посмотрел и был в ШОКЕ....
Вот ссылка на Ютуб
https://www.youtube.com/watch?v=IdYDpLcuVnA

6 GeorgeCet GeorgeCet | E-mail | Web | 20. srpna 2017 v 0:45 | Reagovat

<a href=http://cyril-leytsihovich.ml/>база млм компаний велнес, как быть успешным в сетевом маркетинге</a>

7 Sandradar Sandradar | E-mail | 28. srpna 2017 v 7:38 | Reagovat

<a href=http://rrr.regiongsm.ru/33>
<img>http://rrr.regiongsm.ru/32 </img>
</a>
Благоустройство и асфальтрование в Краснодаре и г.Апшеронск. Решение любого вопроса по асфальтированию в Краснодарском крае. Быстро

Подробнее... Благоустройство-Краснодар.РФ   ... 78612412345
___________________________
окдп асфальтирование
благоустройство территорий спб компании
павловский посад благоустройство дворовых территорий
благоустройство дворовой территории. детская игровая площадка
благоустройство люберецкого района

8 Mariahic Mariahic | E-mail | Web | 28. srpna 2017 v 22:27 | Reagovat

Хотели бы как-то разнообразить вашу сексуальную жизнь? Добиться совершенно новых ощущений позволят игрушки для взрослых

Один из самых востребованных способов достичь ярких ощущений – <a href="https://afroditalove.ru/category/vibromassazher-vibrator/">купить вибратор</a>. С его помощью просто добиться дополнительной симуляции эрогенных зон. Только не пользуйтесь им в одиночку, доверьтесь своему любимому. Это упрочит вашу эмоциональную связь и поможет стать более открытыми и раскованными друг с другом.</p>
Также среди игрушек для взрослых распространены наручники, эрекционные кольца, различные стимуляторы и смазки. Начните с чего-нибудь одного, не бойтесь попробовать разные варианты, и вы обязательно сможете найти то, что придется по душе вам и партнеру.</p>
Стоит заметить: <a href="https://afroditalove.ru/category/prezervativy/">купить презервативы</a>, вагинальные шарики, фаллоиммитаторы, вакуумные помпы, и другие <a href="https://afroditalove.ru/">секс-игрушки</a> вы сможете в интернет-магазине «Афродита» (afroditalove.ru).</p>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama