Huntington III.

6. dubna 2006 v 23:32 | Adam Dvořák
Imigrace
Export lidí byl možná hlavní dimenzí vzestupu Západu v době od 16. do 20. století. Konec 20. století přinesl další mohutnou vlnu migrace, tentokrát do západních států. Do 70. let evropské vlády přistěhovalectví podporovali, od 80. let došlo vlivem ekonomických problémů a růstu nezaměstnanosti k obratu. Populační růst u přistěhovalců značně převyšuje evropský i americký populační růst. Proto na Západě roste pocit ohrožení.

Evropské problémy s imigrací jsou především problémy s muslimskou imigrací. S těmito problémy souvisí vyšší podpora pravicových, nacionalistických, protiimigračních stran v západní Evropě a dochází k omezením přílivu přistěhovalců. Nabízí se otázka, zda se z Evropy a USA nestanou rozštěpené společnosti (evropská x muslimská, americká x mexická). Na druhé straně se dá očekávat, že populační růst muslimského světa, který je impulsem k imigraci, bude klesat. Z tohoto hlediska bychom se pak měli obávat nikoli "poislámštění", ale spíše "poafričtění" (vzhledem k nárustu africké populace).
K tomu, aby Západ mohl úspěšně čelit stále větším problémům týkajících se nezápadního světa, doporučuje Huntington větší jednotu a koordinaci západních politik.

Kapitola 9 - Globální politika civilizací

Ústřední státy a konflikty na hranicích mezi civilizacemi
Dědictví minulosti, jako například vojenská spojenectví z dob studené války, se časem vytratí a vztahy mezi civilizacemi budou v nejlepším případě velmi chladné ("studený mír"), často však bude docházet ke konfliktům, někdy i ozbrojeným. Důvěra a přátelství budou vzácností.
Intercivilizační konflikt má dvě podoby. Na lokální úrovni to jsou hraniční konflikty (hlavně tam, kde sousedí muslimové s nemuslimy) nebo konflikty mezi různými civilizačními skupinami uvnitř jednoho státu. Na globální úrovni dochází ke konfliktům ústředních států (např. boj o vliv na mezinárodní politiku, boj o vojenskou moc - závody ve zbrojení, o ekonomickou moc - obchodní spory, dále spory o hodnoty, kulturu, území atd.). Při takovýchto konfliktech se ústřední státy snaží kolem sebe soustředit své civilizační partnery, získat podporu třetí civilizace a rozvrátit jednotu uvnitř civilizace soupeře. Tím se tyto konflikty stávají nebezpečnější.
Islámská civilizace je spíše zdrojem malých hraničních konfliktů, zatímco Čína je potenciálním zdrojem velké civilizační války
Islám a Západ
Tvrzení, že Západ se dnes nepotýká s islámem, nýbrž pouze s islámským extremismem, Huntington zpochybňuje. Vztahy mezi islámem a západním křesťanstvím byly v celé historii bouřlivé. Islám je také jedinou civilizací, které se podařilo zpochybnit přežití Západu.
Příčinami sporů jsou jednak odlišnosti civilizací (odlišné pojetí vztahu moci světské a duchovní), jednak jisté podobnosti (monoteismus, univerzalismus, misionářství, paralela džihádu a křížových výprav). Konflikty zvýšila velká populační expanze muslimského světa, islámské obrození, odpor k západnímu univerzalismu a pád komunismu (odstranění společného nepřítele).
Vztahy mezi Západem a islámem v posledních letech Huntington označuje za kvaziválku. Západ je přesvědčen o univerzálnosti své kultury a domnívá se, že jeho nadřazená, byť upadající moc mu ukládá tuto kulturu šířit po celém světě. Naproti tomu islám je přesvědčen o nadřazenosti své kultury a je posedlý slabostí své moci.
Asie, Čína a Amerika
Autor tvrdí, že ekonomická výměna mezi státy východní Asie a jejich hospodářský růst povede k nestabilitě a konfliktům, tak jako již dříve v historii. Dalším problémem je, že hlavní asijské velmoci nespojuje na rozdíl od těch evropských žádná významná mezinárodní organizace. V oblasti Asie také existují vážné územní spory (Kurilské ostrovy, Jihočínské moře atd.). V první polovině 90. let došlo ke zhoršení vztahů USA s Japonskem i s Čínou. Příčinou jsou rozdíly ve společnosti a kultuře těchto států.
Právě Čína je na nejlepší cestě stát se dominantní mocností východní Asie. Systém mocenské rovnováhy typický pro Evropu je Číně zcela cizí. Konfuciánské učení o hierarchické společnosti si vynucuje potřebu hegemona. Čínská hegemonie sníží nestabilitu v oblasti, ovšem také povede k poklesu amerického a západního vlivu. Pokud USA budou Číně bránit, může dojít k závažnému válečnému konfliktu.
Vývoj v samotné Číně zůstává otázkou. Ekonomický rozvoj sice produkuje vojenskou moc a politický vliv, ale stejně tak může stimulovat otevřenější, pluralitnější a v důsledku toho možná i demokratickou formu vlády. Každopádně končí éra pronikání Západu do Asie a Čína opět zaujímá své místo regionálního hegemona. Východní Asie se navrací k normálu.
Civilizace a ústřední státy: vznikající spojenectví
V posledních letech dochází v některých případech ke spojenectví konfuciánských a muslimských společností na bázi odporu vůči Západu (např. Irán a Čína). Čínská potřeba ropy bude těmto spojenectvím jen nahrávat. Latinskoamerická civilizace se bude zřejmě přibližovat k Západu (rozdíly jsou oproti jiným civilizacím malé). Podobné budou i vztahy Západu a Afriky (díky africké slabosti), byť dochází v Africe k "odzápadňování". Proměnlivé vztahy se Západem lze čekat u Ruska, Indie a Japonska (to se zřejmě přikloní k Číně).

Kapitola 10 - Od Přechodových válek k válkám na civilizačních hranicích

Války v Afghánistánu (1979 - 1989) a Perském zálivu označuje autor za války přechodové. Obě tyto války byly do značné míry válkami civilizačními, válkami na přechodu k nové éře. Porážka Sovětů v Afghánistánu byla v muslimském světě vnímána jako vítězství islámu. Válka v Perském zálivu byla na Západě převážně podporována, zatímco muslimové po celém světě ji vnímali jako další projev Západního imperialismu.
Charakteristika válek na zlomových liniích
Války na civilizačních zlomech bývají dlouhé, násilné, s velkým počtem obětí a uprchlíků a mají tendence se obnovovat. Největší procento lokálních konfliktů dvou civilizačních skupin se odehrává na hranici mezi muslimy a zbytkem světa (kdežto na globální rovině se primární střet civilizací odehrává mezi Západem a zbytkem světa). Muslimové mají všude problémy s mírovým soužitím se svými sousedy. Statistiky dokazují, že se v 90. letech muslimové podíleli na skupinovém násilí větší měrou než nemuslimové (i přes celkovou početní převahu nemuslimů). Ze statistik dále vyplývá, že existuje přímý vztah mezi islámem a militarismem. Huntington vyslovuje kontroverzní tezi, že "hranice islámu jsou hranicemi krvavými a stejný je i jeho vnitřek".
Příčiny: historie, demagogie, politika
Příčinami válek na zlomových liniích jsou jednak historické antagonismy, dále změna demografické rovnováhy a v některých případech je příčina konfliktu politické povahy (např. v důsledku pádu komunistických režimů).
Příčiny většího podílu muslimů na těchto válkách jsou následující: rychlá expanze muslimů (z toho plynoucí časté těsné vztahy s nemuslimskými sousedy), násilný původ islámu (sám Mohammed byl označován jako statečný bojovník, Korán obsahuje minimum kritiky násilí), muslimská "nestravitelnost" (oboustranná), absence ústředního státu, ekonomické problémy, nezaměstnanost mladé generace. Ekonomický rozvoj a zestárnutí populace by ale mohlo podle Huntington vést v první polovině 21. století k omezení násilí a snížení frekvence hraničních konfliktů.

Kapitola 11 - Dynamika válek na civilizačních zlomech

Sjednocené civilizace: příbuzné země a diaspory
Právě příbuzné země a diaspory hrají velkou roli při konfliktech (např. arménská diaspora v USA). Diaspory mohou zajistit finanční, materiální, vojenskou, ekonomickou i politickou podporu. To se projevilo i v komplexu válek na civilizačním zlomu v bývalé Jugoslávii. Vyskytla se tam jediná výjimka z civilizačního modelu, když bosenští muslimové získali podporu USA. Příčinu této anomálie vidí autor v americkém idealismu, moralismu, humanitárním instinktu, naivitě a neznalosti Balkánu.
Zastavení válek na hranicích civilizací
Problémem hraničních válek je, že se jen velmi obtížně ukončují. Mohou se přerušit, ale když obě strany naberou nové síly, války se znovu obnoví. Trvalý mír je nepravděpodobný (až na případ kdy jedna strana zcela vyhladí tu druhou). Těžko se hledá nezaujatý a pro obě strany přijatelný arbitr, který by nalezl trvalé řešení konfliktu. Nadějí zůstávají spřízněné státy bojujících stran (státy podporující, ale nebojující), zejména ústřední státy civilizací. Tyto státy, pokud dospějí k názoru, že válka není žádoucí, mohou spor vyřešit. Komplikace nastávají u civilizací, které ústřední stát nemají.

V. BUDOUCNOST CIVILIZACÍ

"Přežití Západu závisí na tom, zda Američané potvrdí svou západní identitu a uznají jedinečnost, nikoli univerzálnost své civilizace."

Kapitola 12 - Západ, civilizace a Civilizace

Obnova Západu?
Myšlenku, že nastal konec historie a naše společnost je konečnou formou lidské společnosti považuje autor za mylnou. Takovéto představy se historicky objevují u civilizací, které se nacházejí na hranici úpadku. Budoucí vývoj se může ubírat několika směry: válka mezi Západem a ústředními státy ostatních civilizací, postupný úpadek Západu, nebo naopak oživení. Dnes se Západ nelézá ve fázi "dospělosti", je bezpečnou zónou bez válek, zónou prosperity, celá oblast spolupracuje na demokratických pluralitních základech. Na naši éru budou budoucí generace vzpomínat jako na "zlatý věk". V minulosti vždy tato civilizační fáze končila buď rychle zásahem z vnějšku, nebo pomalu vnitřním rozpadem. Znaky úpadku můžeme vidět již dnes (produkovaný přebytek jde na spotřebu, nikoli na vytváření potenciálu pro budoucí ekonomickou a vojenskou moc, nízký populační růst). Situace pochopitelně není neřešitelná. Zdrojem nové energie a lidského kapitálu mohou být imigranti, ale pouze za předpokladu že se dokáží asimilovat. Závažnějšími problémy jsou morální úpadek Západu (nárust kriminality, úpadek rodiny, v USA i klesající úroveň vzdělání) a problémy s přistěhovalci odmítajícími asimilaci (tzn. hlavně evropští muslimové a američtí hispánci). Úpadek křesťanství v Evropě je dalším ohrožením západní civilizace. Americká identita je podle Huntington nejvážněji ohrožena ideou multikulturalismu. Odmítání západní civilizace a sjednocujících prvků americké ústavy a příklon k multikulturalismu znamená konec Spojených států amerických tak, jak jsme je znali a de facto i konec západní civilizace. Přežití Západu závisí na schopnosti USA postavit se na odpor multikulturalismu. Naději vidí Huntington i v úzké formě ekonomické (EU-NAFTA) a politické integrace Severní Ameriky a Evropy.
Západ ve světě
Víra v univerzálnost západní kultury je falešná, nemorální (protože vede k imperialismu) a nebezpečná (protože může vyvolat globální intercivilzační válku). Hodnota západní civilizace spočívá nikoli v jejím univerzalismu, ale v její jedinečnosti. Měli bychom ji chránit a ne ji nutit ostatním. "Intervence Západu do záležitostí jiné civilizace je v multicivilizačním světě pravděpodobně tím nejnebezpečnějším zdrojem nestability a potenciálního globálního konfliktu."
Civilizační válka a řád
V závěru knihy autor nastiňuje katastrofickou vizi globální války civilizací a dospívá k závěru, že aby se válce předešlo, je nutné, aby ústřední státy civilizací nezasahovali do konfliktů jiných civilizací. Je nutná větší rovnost mezi civilizacemi a je třeba reforma RB OSN na civilizačním principu (dvě křesla pro USA a EU, zbývajících sedm civilizací po jednom křesle). Je nutné přijmout rozrůzněnost světa a hledat společné rysy (minimální morální základ). Uznání mezinárodního řádu, založeného na civilizacích je nejlepší prevencí proti rostoucímu barbarismu. Neúspěch by znamenal globální Dobu temna.
Diskusní otázky:
Dokázali byste nalézt další události (po roce 96, kdy byla kniha vydána) které odpovídají Huntingtonovu paradigmatu?
Souhlasíte s Huntingtonovými obavami ohledně vývoje v Číně nebo dáváte přednost Zakariově názoru? Jakými prostředky se má Západ bránit vzrůstající moci Číny? A má se vůbec bránit?
Co říkáte kontroverzní tezi, že "hranice islámu jsou hranicemi krvavými a stejný je i jeho vnitřek"?
Je požadavek na větší ekonomickou a politickou integraci EU A USA správný? A považujete jej za realistický?
Souhlasíte s tvrzením, že Západ by měl rezignovat na prosazování svých hodnot v nezápadních zemích?
Jakým způsobem byste reformovali RB OSN? Na civilizačním principu jako Huntington, nebo jinak?
Zdroje:
HUNTINGTON, Samuel P.: Střet civilizací: Boj kultur a proměna světového řádu. 1. vydání, Praha, Rybka Publisher 2001.
HUNTINGTON, Samuel P.: Clash of Civilizations? In: Foreign Affeirs, Vol. 72, Number 3, Summer 1993.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 serafX serafX | Web | 3. května 2008 v 18:51 | Reagovat

Myslím, že by měla proběhnout kulturní výměna mezi Čínou a Západem. Tradiční čínská kultura je v čínské společnosti stále živá i přes snahu komunistů o její vymýcení. S koncem dnešního režimu na pevnině (anebo jeho postupném přerodu v něco smysluplnějšího) bude možné vzájemné kulturní ovlivnění. Kombinací toho lepšího z konfuciánského a západního demokratického uspořádání by mohla vzniknou společnost bez nevýhod obou společenských systémů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama