Miroslav Novák: Jakou demokracii pro nové demokracie?

25. května 2006 v 15:31 | MS
PB 213 - Seminář z politologie (vedoucí Jan Jüptner), MS, IPS VI (ak. r. 2005 / 2006), Referát byl přednesen 3. května 2006.
O autorovi
Miroslav Novák získal doktorát sociologie na Ženevské universitě v roce 1988. Od roku 1990 přednáší na FSV UK, kde získal v roce 1998 docenturu politologie. Od roku 2003 je jedním ze tří českých profesorů politologie. Zabývá se především systémy politických stran, politickou sociologií a volebními systémy.
V roce 2001 vyšla v knižní podobě kratší studie Miroslava Nováka Jakou demokracii pro nové demokracie s podtitulem Konsensuální model, efektivita a kulturně homogenní země. Novák se v ní vyjadřuje k otázce, jaká demokracie se hodí pro státy v tranzici či státy postkomunistické, přičemž se polemicky vyhraňuje proti tezi pozdního Arenda Lijpharta, jenž novým demokraciím obecně doporučuje tzv. konsensuální model.
Než přistoupíme k argumentům M. Nováka, shrňme si základní body modelu konsociační demokracie, později rozvedeného do ideálního typu konsensuální demokracie.

Konsociační a konsensuální demokracie

Hlavními teoretiky konsociační demokracie jsou Hans Daalder, Gerhard Lehmbruch a především Arend Lijphart, Američan nizozemského původu a bývalý předseda Mezinárodní politologické asociace. Teorie konsociační demokracie se objevila v 60. letech v návaznosti na pluralitní koncepce především v americké politologii. Do té doby se moderní demokracie rozlišovala v podstatě na dva typy - (funkční) angloamerickou demokracii a (nefunkční) francouzskou. Nizozemská, rakouská či skandinávské demokracie byly považovány za anomálie v rámci tohoto systému. Arend Lijphart analyzoval jejich specifika a vytvořil typ nový - tzv. konsociační demokracii (pro tuto koncepci se používají i termíny "konkordanční demokracie" (ten především v německé literatuře), "segmentovaný pluralismus", "kontraktační demokracie" a další - podle toho, jaké specifikum ten který autor zdůrazňuje).
Konsocionalismus denotuje tři rozdílné, nicméně související koncepce:
  1. Tento pojem je spojen se specifickým typem sociální struktury společnosti, jejímž hlavním rysem je náboženská, jazyková a etnická segmentace.
  2. Dále se vztahuje k určitému modelu chování elit a vztahu elit k masám.
  3. Za třetí je konsocionalismus chápán ke určité formě politické kultury.
Segmentace společnosti
Konsocionalismus označuje společnost, která je rozdělena do segmentů podél různých linií. Tyto štěpící linie (neboli cleavages) bývají většinou konfesní, třídní, národnostní nebo jazykové. Příkladem může být Nizozemí do 70. let 20. století - každý segment, tj. kalvinisté, katolíci a lidé bez konfese měli vlastní strany, vlastní sportovní a občanské organizace, vlastní média a televizní programy. Ovšem konsocionalismus se nevztahuje k samostatné segmentaci - segmenty musejí být relativně samostatné a poskytovat svým členům specifický světonázor, kulturně-politickou orientaci. Podle Lijpharta je důležitým znakem konsocionalismu fakt, že mezi segmenty chybí výraznější komunikační spojení. Tato spojení jsou nahrazena právě elitou.
Model chování elit
Chování elit bývá pokládáno za úhelný kámen konsociační demokracie. Příslušníci elit
- si musejí být vědomi nebezpečí, jež s sebou segmentace společnosti nese
- musejí být ochotni uchovat systém
- musejí být schopni vzájemně spolupracovat a překračovat hranice vytýčené segmentací
- musejí dokázat slaďovat zájmy různých segmentů, tj. předkládat konsensuální návrhy.
Důležité jsou také tři typy vztahů - vztahy mezi elitami, vztahy mezi masami a vztahy mezi masou a její elitou. Podmínky kooperace mezi elitami vznikají především v době ohrožení a nepřevažuje-li ani jedna skupina. Vztahy mezi subkulturami musejí být minimální a samotné subkultury musejí vykazovat vysokou míru vnitřní soudržnosti.
Rysy konsociační demokracie
Konsociační demokracie má čtyři hlavní rysy.
- Velká koalice
- Proporcionalita - to se netýká pouze volebního systému; proporcionalita by se měla stát celosystémovou hodnotou a prosazovat se ve všech typech rozhodnutí.
- Vzájemné (menšinové) veto - tj. jakási záchranná brzda, za kterou může menšina zatáhnout, aby se nemusela podřídit většině v otázce, s níž nesouhlasí. Musí však být používána jen jako krajní možnost, nikoliv k vydírání.
- Segmentální autonomie - tedy právo menšiny rozhodovat o sobě v otázkách, které se týkají výlučně zájmů této menšiny.
Konsensuální demokracie
Lijphart v 90. letech na základě teorie konsensuální demokracie vytvořil ideální typ tzv. konsensuální demokracie, který postavil jako protipól demokracie většinové (westminsterské).
Určil po pěti odlišnostech na rovině exekutivně-stranické a na rovině federálně-unitární.
Konsensuální demokracie
Westminsterská demokracie
Exekutivně stranická rovina
Vícestranické koalice
Jednobarevné vlády
Vyvážený vztah exekutivy a legislativy
Převaha exekutivy
Multipartijní systém
Bipartijní systém
Proporční volební systém
Většinový volební systém
Koordinované systémy zájmových skupin; kompromis
Pluralitní systémy zájmových skupin; soutěž a konkurence
Federálně-unitární rovina
Federální a decentralizovaná vláda
Unitární a centralizovaná vláda
Dvě rovnoprávné parlamentní komory
Jednokomorový parlament
Flexibilní ústavy, lehce měnitelné
Rigidní ústavy
Zákony lze prověřovat prostřednictvím ústavních soudů
Legislativa má konečné slovo o ústavnosti přijímaných zákonů
Nezávislá centrální banka
Na exekutivě závislá centrální banka
Zároveň začal Lijphart otevřeně prosazovat konsensuální demokracii proti westminsterské, a to především pro země v přechodu od totalitarismu či diktatury k demokracii. Jeho hlavní důvody jsou ty, že konsensuální model nevylučuje žádnou skupinu z politiky, ale uspokojuje touhu podílet se na moci úměrně velikosti skupiny, vytváří u občanů odpovědnost za celek a brání potenciálnímu rozpadu heterogenních státních celků. Proti tomuto pojetí se postavila řada politologů a rozhořel se politologický spor.

Jakou demokracii pro nové demokracie?

K odpůrcům Lijphartova deskriptivně-normativního konceptu patří také český politolog Miroslav Novák. V knize Jakou demokracii pro nové demokracie shrnuje své argumenty proti konsensuální demokracii a pro demokracii spíše westminsterskou.
V úvodu upřesňuje pojem, s nímž bude pracovat celou dobu - pojem "efektivita". Ten může totiž mít dva významy - akceschopnost (angl. efficiency) a společensko-ekonomickou výkonnost (effectiveness). Akceschopnost - efficiency - znamená schopnost jednat. Vláda má volné ruce k provozování své politiky. Tato akceschopnost je dávána do vztahu, nebo dokonce protikladu, s reprezentativitou. Výkonnost - effectiveness - se týká schopnosti vlády zvládat sociálně-ekonomické úkoly a často se staví do vztahu, nebo dokonce protikladu, s legitimitou. Novák upozorňuje, že i v odborné literatuře se mezi těmito dvěma významy často nerozlišuje, což vede k nedorozuměním.
V další kapitole se Novák zamýšlí nad vztahem ekonomické výkonnosti, prosperity, a demokracií. Souvisí spolu hospodářská výkonnost a demokracie? Analýzy naznačují, že neexistuje jednoznačná korelace. Sice se obecně přijímá názor, že určitá životní úroveň je nutná, aby se demokracie ujala, ale navzájem se nepodmiňují. Demokracie mohou být hospodářsky neefektivní, stejně jako autoritářské režimy mohou zažívat (a zažívají) velký ekonomický rozvoj.
Zajímavější je vztah legitimity a prosperity. Zatímco hospodářské úspěchy mohou jistým způsobem a po určitou dobu legitimizovat autoritářský režim, svobodné volby mohou naopak propůjčovat po určitou dobu legitimitu hospodářsky neúspěšně, ale svobodně zvolené vládě (tak tomu bylo v postkomunistických zemích po pádu komunismu).

Akceschopnost

Akceschopnost je klíčovou kvalitou každého režimu. Vláda musí být schopná spravovat stát. Je však nutné rozlišovat mezi "effective government" a "activist government". Účinná, silná vláda je ta, která umí velmi přesně vymezit svou oblast působnosti a uvnitř této oblasti prosadit svou vůli, ale mimo ně se vyhýbá intervenci. Aktivistická vláda jedná, protože sama vychází z toho, že neexistuje problém, který by politika nemohla vyřešit. Jinými slovy - rozdíl mezi akceschopnou a aktivistickou vládou spočívá v tom, že akceschopná vláda se může rozhodnout něco nedělat, kdežto vláda aktivistická to neumí (a nechce).
Novák se odvolává na tzv. moderní, neklasickou teorii demokracie, rozpracovanou především Schumpeterem a Karlem Popperem a dnes ve vědecké komunitě víceméně přijatou. Podle ní je prvořadým úkolem občanům vytvořit vládu, což také předpokládá možnost vládu odvolat. Podle Poppera je podstatné, abychom se mohli zbavit bez násilí vlády. Ve srovnání s touto mocí vládu ukončit je moc vládu zvolit druhořadá a Popper dokonce varuje před jejím zbožšťováním. Důraz na volbu vlády by se totiž dal vykládat tak, že voliči dávají zvoleným politikům bianco šek. Den voleb tedy není dnem, kdy se legitimuje nová vláda, ale dnem, kdy stávající vláda musí vydat účet ze své činnosti. Volby v demokraciích tedy nenastolují novou vládu lidu, ale jsou soudem lidu nad vládou dosavadní.
Zde přichází první argument pro většinový systém. Je-li tedy možnost odvolat vládu tou nejvyšší hodnotou, je nutné, aby vláda byla za své činy zodpovědná. Je-li však vláda menšinová, nebo vládne-li v koalici, zodpovědnost se znejasňuje, zastírá nebo rozkládá nejasným způsobem mezi více subjektů. To znesnadňuje možnost se vlády zbavit
Proporční systémy vedou spíše ke koaličním nebo menšinovým vládám, zatímco většinový systém v kombinaci s unipolárním názorovým spektrem zase k vládám jednobarevným. Z tohoto pohledu je tedy vhodnější systém většinový.
Podobně se Novák zamýšlí také nad prezidentským versus parlamentním systémem. Prezidenta nelze většinou odvolat jinak, než složitým procesem impeachmentu, který se navíc vztahuje jen na porušení zákona. Naopak parlament lze v krizi většinou relativně jednoduše rozpustit a vyhlásit nové volby. Prezidenta se nelze zbavit jinak než pučem. Flexibilita parlamentního režimu se zdá být z hlediska Popperovy koncepce demokracie vhodnější než rigidita režimu prezidentského.

Akceschopnost versus reprezentativita

Dalším neuralgickým bodem demokracií je rozpor mezi akceschopností a reprezentativitou. Celkem obecně se přijímá myšlenka, že tyto dvě kvality stojí v protikladu. Zatímco westminsterská demokracie obětuje reprezentativitu parlamentu nutnosti mít akceschopnou vládu, kontinentální typ demokracie obětuje politickou akceschopnost ve prospěch reprezentativity parlamentu.
Je možné akceschopnost a reprezentativitu sladit a maximalizovat v jednom systému? Někteří autoři tvrdí, že takovým systémem je poloprezidentský režim. Přímo volený prezident je akceschopný a může účinně a rychle jednat, volený parlament splňuje princip reprezentativity. Oba principy jsou naplněny - alespoň v teorii. Novák však takovýto systém přirovnává ke kočáru taženém současně dvěma koňmi, jedním doleva, druhým doprava. Co se stane? Pojede kočár na obě strany zároveň? Očividně ne. Buď bude stát na místě, nebo se roztrhne.
Diskuse o tom, je-li důležitější akceschopnost, nebo reprezentativita, se táhne celou moderní politickou vědou. Lijphart ve svých pozdních pracích tvrdí, že konsensuální typ zajišťuje lépe reprezentativitu a lépe nebo stejně než typ westminsterský ekonomickou výkonnost (effectiveness). Miroslav Novák se podivuje nad údajnou korelací mezi konsensuálním typem a výkonností. Pokud jsme něco o této korelaci schopni říci, tvrdí, pak to, že o ni nejsme schopni vypovědět žádné věrohodné závěry. Ekonomická výkonnost závisí na tolika různých vlivech, je ovlivňována tolika jevy, že izolovat zkoumání na jediný - proporcionalitu nebo majoritnost - dost dobře nelze. Tento argument tedy padá.
Novák dále napadá Lijphartovo tvrzení, že konsensuální demokracie je všeobecně vhodným typem demokracie pro všechny státy. Je přece nutné analyzovat konkrétní situaci té které země. Co je vhodné pro jednu zemi, nemusí být vhodné nebo důležité pro jinou. Například zkoumáme-li, který typ demokracie lépe umožňuje vyjádřit politickou vůli menšin, musíme si uvědomit, že toto hledisko je v zemi s nevýraznými nebo téměř žádnými minoritami (jako je např. ČR) nepodstatné.

Kooperace versus soutěž

Naopak, tvrdí Novák, konsociační model demokracie se může hodit pro heterogenní společnosti, ale v homogenních společnostech bude spíše na škodu. Má se dávat přednost politické kooperaci před politickou soutěží? Kooperativní politika politických elit v homogenních společnostech vede podle Nováka (a v tomto názoru se odvolává na raná díla samotného Lijpharta) ke kartelové demokracii. Nepřítomnost politické soutěže v kulturně homogenních společnostech může pomáhat antisystémovým stranám. Novák cituje výzkum Rudyho Andewega z roku 2001, který doložil, že v demokraciích, které se blíží konsensuálnímu typu vzrůstá podpora radikální pravice (vzpomeňme na rakouskou FPÖ, nizozemského Fortuyna nebo třeba dánskou Lidovou stranu).
Co je vhodné pro společnosti kulturně segmentované, není vhodné pro společnosti kulturně homogenní, uzavírá Novák.

Akceschopnost je nejdůležitější

Co je však podle Nováka jedním z nejdůležitějších aspektů každého politického zřízení, je akceschopnost, schopnost vlády přijímat rozhodnutí (efficiency). Není-li vláda akceschopná, jsou všechny další aspekty (například reprezentativita) nedůležité, protože vládnutí je ochromeno. Novák tvrdí:
"Obecněji pak lze říci, že v politice je špatné rozhodnutí přijaté včas často lepší než žádné rozhodnutí, ba i než rozhodnutí správné, ale přijaté příliš pozdě."[1]
Konsensuální demokracie s dlouhými a komplikovanými procedurami a vzájemným vetem akceschopnost rozhodně neposiluje. Obecně snaha o jednomyslnost v moderních společnostech, kde hustota obyvatel je vysoká, počet občanů podřizujících se politickému rozhodnutí vysoký a řada rozhodnutí je technického rázu, je nebezpečím pro akceschopnost. Jednomyslnost je podle Nováka nutná a možná v tradičních, agrárních společnostech, kde každý člen společenství závisí na všech ostatních (vysoká interdependence), nikoliv však ve společnostech současných.

Závěr

Poslední kapitolu věnuje Miroslav Novák otázce vhodného volebního systému pro Českou republiku. Novák je známým zastáncem systému s většinovými volebními prvky a v této kapitole v podstatě shrnuje předcházející argumenty. Poukazuje na dlouhodobou neschopnost sestavit akceschopnou vládu a pro ČR doporučuje většinový systém.
Koneckonců se ODS a ČSSD během psaní a vydávání knihy pokusily o reformu tímto směrem, pokus však ztroskotal na odporu menších stran a nálezu Ústavního soudu. Novák později několikrát vyjádřil své roztrpčení nad "zmařeným pokusem o volební reformu", nejobšírněji asi v publikaci Volební a stranické systémy. ČR v mezinárodním srovnání, vydané v roce 2004.
Otázky:
Kde vidíte konkrétní ilustrace rozporu mezi akceschopností a reprezentativitou v současném českém systému?
Jaké prvky westminsterské a konsensuální demokracie lze nalézt v českém politickém systému?
Jaké argumenty pro a proti většinovému a proporčnímu volebnímu systému v ČR můžete pronést?
Literatura:
Novák, Miroslav: Jakou demokracii pro nové demokracie? Konsensuální model, efektivita a kulturně homogenní země. MPÚ 2002
Říchová, Blanka: Přehled moderních politologických teorií. Portál 2000

[1] Novák 2002, s. 28
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bjejik Bjejik | Web | 3. října 2014 v 11:06 | Reagovat

Hello my druzi

2 Scarlento Scarlento | 3. června 2015 v 16:20 | Reagovat

Prosím vás, stále si nejsem jist je konsensuální demokracie to samé co konsociační či nikoliv?
Děkuji

3 WriteEssay WriteEssay | E-mail | Web | 25. července 2017 v 13:03 | Reagovat

Write My Essay - EssayErudite.com

Fed up of typing "who can write my essay" in the search bar?
Would you like to have a reliable helper always by your side?
Our website will come as an excellent solution to <a href="https://essayerudite.com/write-my-essay/" />write my essay</a>

4 RogerTes RogerTes | E-mail | Web | 25. července 2017 v 13:53 | Reagovat

Dissertation Writing Service - EssayErudite.com

Our https://essayerudite.com/dissertation-writing-service/ provides a full-scale writing assistance accessible online 24/7.
Apart from many other writing companies, we are rather picky when forming a professional staff of experts.
Moreover, we try to make our every customer feel safe and pleased with the service.

5 ThesisWriting ThesisWriting | E-mail | Web | 26. července 2017 v 13:25 | Reagovat

Thesis Writing Service - EssayErudite.com

If you look for a trustworthy <a href=https://essayerudite.com/thesis-writing-service/>thesis writing service</a> and want to benefit from a higher grade, your editors, proofreaders, and instructors are here to lend you a hand.
Some students afraid of hiring professional writers due to ethical issues. As a result, they fail the course due to various reasons not able to defend their degree.
You should note that there is nothing wrong with opting for a <a href="https://essayerudite.com/thesis-writing-service/" />thesis writing service</a>. EssayErudite is certainly the best place for that.

6 GeorgeCet GeorgeCet | E-mail | Web | 24. srpna 2017 v 11:14 | Reagovat

<a href=http://cyril-leytsihovich.ml/>вся правда об млм вк, инструменты сетевого маркетинга</a>

7 Dol77larcync Dol77larcync | E-mail | 15. října 2017 v 21:17 | Reagovat

Были заплачены деньги 6000 за покупку базы данных и просто швырнул. с другого аккаунта к нему обратились, уже специально на 100р была сделка на выборку и тоже швырнул.

непорядочный гандон. кинет 100р%

Телеграм  @japoshka кидальная дешевка

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama